«Odložit předsudky a poctivě pracovat – především na sobě.» Rozhovor s Pavlem Milkem.

Jak vnímáte, coby pravoslavný kněz, “klima”, ve kterém se nyní nacházejí české křesťanské církve? Jsou na tom podobně jako naše planeta?

Přiznám se, že vůbec nejsem na „klima“ v žádném významu slova odborník, takže vlastně jen tuším kam směřuje otázka. Tedy netroufám si soudit, jak to v kterém křesťanském společenství vypadá. Bydlím na Mělníku a musím říci, že se zde určitě mnozí snaží. Obdivuji pracovitost a zaměření na sociální sféru evangelického duchovního, vidím, kolik práce mají římskokatoličtí duchovní s opravami a péčí o všechny nemovitosti, a samozřejmě se v první řadě duchovně starají o své věřící. Vím, že v našem městě pilně pracují i další společenství...

Pokud jde o klima naší planety, jsem na ní 50 let, což je samozřejmě maličký časový úsek, ale dostatečný na to abych mohl srovnávat. Za mého dětství jsem o mnoha tvorech jen četl, zatímco dnes jsou v přírodě i k vidění. Vzpomínám i na těžce dýchatelný vzduch v zimním období. Na neudržované parky atd. Na druhé straně bylo snadnější přejít silnici, ulice nebyly přeplněnými parkovišti, všude nestály supermarkety a sklady. Subjektivně se mi zdá, že motýlů, vrabců a hmyzu bylo víc. Něco je zjevně horší, něco lepší. Pokud jde o „klimatickou krizi“, je to, zdá se mi, téma hysterie posledních pár let. Asi před 30 lety jsme hráli s kapelou písničku „Umírající země“ o tom, jak hloupě a mizerně se lidé chovají k přírodě a zemi a provozují své požitky na úkor přírody. Domnívám se, že text neztratil ani dnes na své aktuálnosti. Byl aktuální před 30 lety, je aktuální dnes, a nemyslím si, že nebude aktuální za 20 let. Něco se zhoršuje, něco zlepšuje, rozhodně žijeme na dluh, více si to snad uvědomujeme, ale znamení času nevidím.

Podrženo sečteno, nezdá se mi, že by čeští křesťané na tom byli až tak, jako naše planeta. Ale rozhodně se u nich projevuje totéž, co v celé společnosti. Problémy, různé názory, rozdělení.

Z mé odpovědi určitě vysvítá, že si nemyslím, že by nějaké ideologie, zelené, červenozelené, rudé, černé mohly něco zásadního změnit. A jsem hluboce přesvědčen, že autentické křesťanství musí dělat, co dělá již téměř 2000 let, zvěstovat evangelium a vést člověka ke spáse. To znamená snažit se ho zlepšovat, aby mohl vejít do Božího království. A v Božím království zcela jistě nemůže existovat masakrování zvířat, drancování přírody a neúcta ke stvoření. Nezdravý přístup k přírodě a ke stvoření pramení z hříšného stavu člověka a jen tehdy, když se toto zlepší, bude opravdu lépe.

Zatím spíše sledujeme, že se klín vytlouká klínem, že lidé si sice uvědomují, že to není dobré a že by se něco mělo dělat, ale doufají, že to nezasáhne jejich nezřízené touhy a hříchy.

Taky si nemyslím, že se to vyřeší bez víry. Proč by lidé, kteří zde žijí jen čas vymezený svým životem, dnes často deklarující, že nechtějí děti, dělali něco, co je přesahuje? Vždyť si žádný přesah nepřipouštějí ani nechtějí. To teď a tady vítězí. Po nás potopa.

Pokud jde o módní vlny aktivismu a veganství, dej Bůh, abych se mýlil, ale moje zkušenost je, že to nemá dlouhého trvání. Z mé generace nezůstal těmto věcem věrný skoro nikdo a u mladších o 5-10 let to dopadlo podobně. Obávám, že to bude stejné i teď. Ale určitě i těch pár měsíců, nebo let může mít smysl.

Křesťanství ovšem rozhodně musí překračovat hranice kostelů, bohoslužeb a společenství a musí se projevovat více v každodenním životě každého skutečně věřícího člověka.

Pokud bych, coby rodič a aktivista za práva ostatních zvířat, zatoužil svou rodinu vést cestou některého z církevních společenství, které byste mi doporučil a proč?

Musím se omluvit, ale necítím se povolán hovořit o ostatních křesťanských společenstvích. Ale asi by bylo správné takovému rodičovi doporučit, aby si udělal čas a šel se podívat na různá setkání křesťanů, na jejich bohoslužby a zjistil si o nich, co jde a co ho zajímá, a potom se rozhodnul. No a pokud by chtěl, řekl bych mu to nejdůležitější o pravoslaví. Potom bych ho ujistil, že být v pravoslaví veganem určitě není problém, naopak. Ti, kdo jdou radikální cestou následování evangelia a stávají se mnichy, jedení masa opouštějí navždy. Každý pravoslavný křesťan se má postit k 180 dnům v roce. Což znamená zdržovat se všeho zabitého a také co od tohoto pochází (mléko, vejce). Ryba je v půstu dovolena pouze snad ve dva dny v roce, ale to neznamená, že je povinná. Dokonce je v nejpřísnější formě postu zakázán i rostlinný olej. Nejednou jsem slyšel, když skončilo postní období, že se některým nechtělo vracet k dřívějšímu jídelníčku.

Samozřejmě se ale bere ohled na děti, nemocné, těhotné, seniory.

Většina “západních” lidí má vše, na co si vzpomene. Jenže čerstvý vzduch (...a taktéž ten důležitý - vnitřní) si nikdo z nás v obchodě nekoupí. Není právě teď ta příležitost, v době eko-krize, pro křesťanská společenství, která by mohla být člověku vzorem milosrdenství, ukázat skutečnou lásku ke stvoření?

Myslím si, že by tomu tak mělo být bez ohledu na eko-krizi. Člověk je podle Písma a podle naší víry hospodářem – správcem stvoření, není to jeho majetek. Nemá právo ho ničit a není jeho pánem. Člověk má stvoření posvěcovat a přivádět skrze sebe k Bohu. Pokud jedná špatně, je to proti Božímu záměru i proti jeho vlastnímu poslaní. To by měl každý křesťan vědět a pochopit. Bohužel je naprosto zjevné, že pokud se člověk vzdaluje od Boha, stvoření sténá a trpí, protože člověk dělá špatné věci. Pokud člověk nezná své místo, pokud zapomíná na Boha, má všechno popletené. Ale existují jen dvě cesty – k Bohu, anebo od Boha.

Především mezi mladými lidmi roste počet vegetariánů a veganů. Chtějí zachránit planetu, žít ekologičtěji a po politických stranách požadují důsledné společenské změny. Bohužel, také si mnozí myslí, že takový styl života s “zkostnatělým” křesťanstvím příliš nejde dohromady. Jak byste je přesvědčil, aby se ho nebáli?

No asi je zapotřebí říct, že není důležité, jestli počty rostou, ale jestli tito lidé vydrží, anebo jestli po pár měsících odpadnou. Taky jsem trochu nesvůj, když vidím různé veganské alternativy k živočišným produktům, ale celé zabalené do tlustých plastů a vytvořené způsobem, který nás vede k otázce, zda je to ekologické a udržitelné.

Pro mě znamená veganství především skromnost, zdrženlivost, odpovědnost a svobodu. Samozřejmě je tu velmi důležitý etický rozměr nepodílet se na týrání a vraždění zvířat, navíc když se bez toho docela dobře mohu obejít. Nějak mi ale je cizí, abych místo zeleninových placiček, jejichž „výroba“ je docela jednoduchá a ekologická, vyráběl, anebo kupoval alternativy masa na veganský burger, jejichž výroba je zjevně technologicky a energeticky náročná…

Dále by tady asi měla následovat sáhodlouhá odpověď a vysvětlení, že drancování přírody a týrání zvířat není něco, co je podstatou křesťanství. Tak krátce. Ano, samozřejmě každý středoškolák mohl slyšet o Maxi Weberovi a duchu kapitalismu, který vychází z protestantské etiky, ale rozhodně nelze protestantskou etiku, anebo její interpretaci ztotožňovat s křesťanstvím. Důraz na zisk, prospěch, požitky, konzumní způsob života a egoismus je naopak v protikladu s křesťanskými hodnotami.

Také protiklad moderní – zkostantělý, případně konzervativní mi připadá nešťastný. Současný tragický stav je spíše důsledkem sekularizace, industrializace, globalizace, moderních technologií nežli zkostnatělého přístupu. Nevím, jestli jejich další modernizace přinese zlepšení, jak si někteří myslí. Já mám obavu, že bez skromnosti, zdrženlivosti, odpovědnosti (a zbožnosti) to nepůjde. Taky je nutné opakovat, že Bůh si nepřeje zlo, lež a nespravedlnost a kdo koná zlo, lže a jedná nespravedlivě, staví se proti Bohu.

A jasně vidíme, že ateistické ideologie se koupaly v krvi a křesťanství, i když má jistě máslo na hlavě, jim v počtech mrtvých nesahá ani po kotníky. Já v těchto ateistických ideologiích záchranu vidět nemohu.

Na všech stranách je prostě zapotřebí odložit předsudky a poctivě pracovat – především na sobě.

Setkal jste se někdy s nepochopením svých kolegů, co se týče Vašeho postoje k ostatním zvířatům?

Snad kdysi dávno, ale jak jsem řekl, u nás to žádný velký podiv nevyvolává. A často, když se scházíme v postu, jíme všichni vegansky.

Trochu nepříjemné bývá, když mě pozvou na návštěvu, nebo na nějaký obřad věřící k sobě domů a chtějí mě pohostit ze svého pohledu tím „nejlepším“. Tehdy se chovám proti pravidlům a často jako abstinent a nepiják kávy a čaje zůstávám o sklenici vody. Je nepsaným pravidlem, že si máme brát, co nám dávají a ne se „ofrňovat“ a stavět hostitele do nepříjemné situace, ale o mně se to nějak ví a snažím se je na to předem upozornit. I když i to je složité, protože by to mohlo vypadat, že si poroučím pohoštění a ještě si vymýšlím jaké.

Existuje v Česku nějaká církevní akce, která by poukazovala na ochranu zvířat?

Tady budu stručný, nevím o žádné takové akci.

Na čem aktuálně pracujete? Co Vám dělá největší radost?

Právě se chystáme na stavbu kostela na Mělníku, takže docela prakticky řešíme projekt, také chci mít nějakou představu kam jaké fresky, co akustika. Věci, které dnes už nikdo neumí. A samozřejmě promýšlíme ekologickou a ekonomickou udržitelnost takové stavby. A jinak je to takový koloběh neustálého studia a příprav kázání, studia a příprav na přednášky, výuky náboženství, psaní článků, knih a jejich dokončování. Snad už dokončím korektury antologie s nejdůležitějšími věroučnými texty 1. tisíciletí. Půjde do tisku katechismus pravoslavného křesťana...

A radost mi samozřejmě dělá být s rodinou, procházky po Kokořínsku, každá bohoslužba, každý plamínek v očích a srdcích našich věřících a studentů, který neudusím a někdy snad rozžehnu.

Máte doma zvířecího kamaráda?

Doma ne. Před 10 lety jsme pod Řípem na zvířecím hřbitově pochovali velikého kamaráda – 80 kg mastiffa, a bylo to pro nás moc těžké loučení. Dodnes na něj vzpomínáme a bojím se, jak bychom další takové loučení nesli. Ale máme dům se zahradou a jsou tu myši, kuny, veverky, různí opeřenci, letos u nás mj. hnízdil budníček, jsou tu hadi... Taky mi pijou krev hryzci, kteří poškozují kořeny zeleniny a rajčat a poddolovávají jahody. Takže se zvířaty rozhodně „žijeme“ - se zvanými i nezvanými.

Může člověk nějakým způsobem odčinit to, co provedl, a ještě zřejmě nějakou dobu provede ostatním zvířatům? My víme, co je s námi ještě čeká…

Pravoslaví nezná nauku o dědičném hříchu. Takže je nutné se asi soustředit na konkrétní odpovědnost každého z nás. Každý může změnit sebe, být příkladem a ostrůvkem pozitivní deviace, která se umí šířit a být nakažlivá.

Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický