“Jak všichni společně hledáme pomoc pro své zdraví”

Rozhovor s filosofem a biotronikem Tomášem Pfeifferem.

Velmi si vážíme toho, že jste se (námi) nechal znovu “odchytit” a poskytl svůj drahocenný čas k novému rozhovoru pro Chrám živočichů. Nahlédneme-li do Vašeho měsíčního programu na stránkách duchovní univerzity, je jasné, že trávíte většinu času na cestách po republice. Kolik toho přibližně najedete? Využíváte, kromě nutného řízení vozu, čas při přesunu ještě nějak jinak? Relaxem, studiem textů nebo třeba poslechem audioknih…?

Je pravdou, že v době postcovidové se cestování velmi, velmi zmenšilo a pro osobní důvody prakticky automobil nepoužívám. Číst knihy za jízdy se nedoporučuje ale během let se člověk naučí zcela věnovat řízení, přesto to může být i jistá forma bdělé meditace. Všichni máme JSEM, s jehož pomocí mohou zaznít ty nejvýznamnější „audioknihy“, je to jen jiný způsob. Je to tak trochu ženský svět - to jen někteří muži nedokáží vnímat více věcí naráz. Pokud se týká přednášek a dalších aktivit, je to výzva, odpovědnost, abych byl co nejprospěšnější, a tak se tomu cele věnuji.

Samozřejmě musím odpočívat občas aspoň na chvilinku se zastavit. Můj den naplňuje mnoho dalších aktivit, také příprava kongresu, který proběhne v Praze a bude opravdu celosvětovou akcí atd., i práce v BCSP.

Jak jste sám zmínil, důležitou “zastávkou” bude bezesporu Vámi chystaný zářijový Mezinárodní kongres zdraví Praha 2023 (www.mkz2023praha.cz ). Můžete tuto akci představit a seznámit tak čtenáře, o co přesně se jedná a jakým způsobem bude kongres probíhat?

Ano. Kongres probíhá v duchu hesla: Úspěchy a současné trendy TCIM pro 21 století – Kulturní dědictví minulosti pro budoucnost.

Každý se může přihlásit jako divák ZDARMA. Jen málokdy se vám naskytne příležitost účasti na tak významné akci, kde můžete získat zásadní informace pro posílení svého zdraví.

Hlavním cílem toho kongresu, je přinést relevantní ověřené informace do naší republiky z oblastí TCIM (tradiční, komplementární a integrativní medicíny). Vystoupí veliké množství uznávaných světových odborníků, – profesorů od Ameriky – Cornelova univerzita, po Velkou Británii – Cambridge, přes australské univerzity, a univerzity z Německa, Dánska, Austrálie, Kanady, Švýcarska, Indie spolu s praktiky tradiční komplementární a integrativní medicíny. Spolupořadatelem u je ANME – největší evropský svaz pro přírodní medicínu. Partnery kongresu jsou nadnárodní organisace EUROCAM, SALUS, EUAA a další. Záštitu nad kongresem převzal prof. MUDr. Julius Špičák CSc., podporu a záštitu poskytlo Hlavní město Praha.

V neposlední řadě je cílem vytvářet prostor pro komunikaci mezi našimi obory – TCIM (tradiční, komplementární, integrativní a alternativní medicíny) a medicíny EBM – medicíny založené na důkazech tak, aby pacienti mohli mít z těch oborů co největší prospěch.

Jak moc náročné je být pořadatelem takové události? V čem jsou největší překážky a kde se naopak dostává pomoci?

Pořádání tohoto kongresu jest samozřejmě velmi náročnou prací, protože kongres se již dostává svou velikostí a personálním obsazením do třídy velkých mezinárodních kongresů – jako je londýnský kongres a další. Přináší to veliké množství korespondence, příprav atd. Tato práce musí udělat, je to pro naše zdraví důležité a umožní to najít pro mnoho lidí úlevu v jejich obtížích.

Důležité je také opravit názory na oblast alternativy, která je u nás vnímána spíše jako oblast šarlatánů, podvodníků, kteří chtějí těžit z lidského neštěstí. Situace je ale ve skutečnosti naprosto opačná. Nejenom, že všechny významné organizace jako WHA, WHO, Evropská komise doporučují národním vládám zařazovat obory TCIM do národních zdravotních systémů. V nejvýznamnějších medicínských databázích, jako je Pabmed a Cochrein, najdeme dnes již tisíce kvalitních vědeckých studií dokazujících účinnost TCIM. Je zde také výrazný zájem veřejnosti o tyto obory a množství výzkumných center ve světě. Významné světové univerzity přednášejí tyto obory ve svých studijních programech.

Komu je kongres primárně určen?

Kongres je určen úplně všem. Nepatří mezi kongresy, které jsou věnovány pouze úzkému vědeckému oboru. Myslím, že každý v programu kongresu může najít to, co ho bude zajímat, příspěvky jsou opravdu pestré. Kongres ve dnech 15.9. –17.9. 2023 je pro diváky online zdarma – stačí se pouze přihlásit zde: https://www.mkz2023praha.cz/prihlaska a tím je vše hotovo. Pak již nezbývá, než si vybrat z programu osobnosti nebo témata, která nás zajímají.

Bude se kongres nějak významně lišit od předešlého ročníku?

Ano bude, a to významně. Jedná se o hybridní formu, která umožňuje také osobní účast členů předsednictva. Jejich seznam naleznete zde. Budou mít své přednášky v hlavním přednáškovém sále, což je jistě mnohem výhodnější než v době covidové. Umožní to jistě lepší interakci mezi návštěvníky i lepší výměnu zkušeností mezi jednotlivými odborníky, což je na každém kongresu nejdůležitější, leckdy tzv. coffeebreak čili čas na kávu, bývá tím nejpřínosnějším. 😊

V rámci výše zmiňované akce se lidé mohou seznámit s různými druhy alternativní medicíny, ať už jde o homeopatii, ajurvédu nebo tradiční čínskou medicínu. Která z nich, pokud to lze říci, je Vám nejbližší a proč?

Nemám nějakou nejbližší metodu. Sám jsem odborníkem v oblasti biotroniky, jejímž zakladatelem byl pan Josef Zezulka. Jsem jeho pověřeným pokračovatelem. Nevnímám rozdíly, pokud je tu pomoc, která je reálná, která je dokazatelná, je každý obor důležitý. Není to o tom, kdo z koho, ale je to o tom, jak všichni společně, hledáme pomoc pro své zdraví.

Co podle Vás chybí současné klasické medicíně? Jsou podle Vás čeští lékaři a otevřeni propojit ji s tou alternativní?

Podívejte se na předsednictvo kongresu, které naleznete na našich internetových stránkách www.mkz2023praha.cz/#clenove a klikněte si na kteréhokoliv z jeho členů. Uvidíte jejich odborné životopisy, které jsou velmi obsáhlé, jejich vědecká odborná historie je tedy nesmírně, nesmírně atraktivní a jsou opravdu z celého světa. Je důležité, představit realitu TCIM, která se stává v poslední době dokonce i určitým trendem v celosvětovém měřítku. Postupujeme přesně v tomto duchu.

Ještě zpět k této akci, konkrétně které významné osobnosti, možná nám ale neznámé, tam můžeme spatřit či slyšet?

Zmínil bych Johna Hugese, který je vedoucím výzkumu v Royal London Hospital for Integrated Medicine (londýnská královská nemocnice). Prof. Madan Tangavelu z Gambridge je významným genovým biologem. Bhaswati Bhattacharya z Cornellovy univerzity z USA je univerzitní pracovnicí a velmi významnou odbornicí z oblasti TCIM v USA. Pan prof. Avni Salli je nazýván v Austrálii otcem alternativní medicíny. Je rovněž významný vědec – výzkumný pracovník.

Řada z těchto lidí, kteří zde vystoupí, mají také své vědecké hodnosti, a tedy nemůžou být rozhodně nazýváni za „ezoterní pomatence“.

Na závěr bych se rád vrátil do Vašeho vozu – co Vás přiměje zastavit a na chvíli si odpočinout? Děkuji za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů na Mezinárodním kongresu zdraví!

Když pracujete pro myšlenku, kterou jste přijali, tak už tolik nepočítáte hodiny a minuty. Jistě, že musíte občas zvolit nižší rychlost, ubrat plyn a počkat až se věci uklidní. To je tak u každého z nás. Myslím si, že tedy můj vůz přibrzdí po kongresu. Snad dojde i na krátkou dovolenou.

Přeji čtenářům to nejlepší a těším se na online setkání na stránkách kongresu 15. 9. – 17. 9. 2023.

Děkuji za rozhovor,

Lubor Vinický

"Tvrdost lidských srdcí"

Rozhovor s Markem Drápalem, předsedou poradního odboru pro životní prostředí při Synodní radě ČCE a zakladatelem České křesťanské enviromentální sítě.

Na úvod bych Vám rád poděkoval, že jste si udělal čas na Chrám živočichů - těšíme se na Vaše postřehy, názory, informace. Rád bych Vás poprosil, zdali byste krátce představil, co jsou body církevní environmentální certifikace, které zaštiťuje spolek Česká křesťanská environmentální síť, jehož jste předsedou.

Církevní environmentální certifikace je takový administrativně nenáročný seznam bodů, který umožňuje rychle identifikovat oblasti, kde dochází k interakci mezi životem farnosti a Božím stvořením (přírodou). Smyslem této certifikace je, vedle vlastního snížení ekologické stopy, podpora zájmu křesťanů o ochranu Božího stvoření. Veškerá opatření a body certifikace jsou rozebrány v příručce Péče o životní prostředí v církvích - ­praktická příručka, která je dostupná on-line.

Nejen z médií slýcháme už téměř každodenně velmi nelichotivé zprávy o stavu modré planety. Jednu z cest, jak zmírnit negativní působení člověka, je nabídka dodržování vámi zmíněných zásad. Kterou byste vyzdvihl jako nejdůležitější?

Body certifikace jsou povětšinou velmi konkrétní a praktické. Jejich síla vynikne, až když tvoří celek. Čím úplnější, tím lepší. Pokud bych měl vybrat nejdůležitější aspekt porušenosti vztahu křesťanů k Božímu stvoření, tak by to byla ztráta soucitu a sounáležitosti s přírodou. Bez tohoto úzkého osobního vztahu s dílem Stvořitele nelze očekávat upřímnou ochranu životního prostředí. Stejně tak jako Ježíš přirovnává svůj vztah s lidmi k pastýři, který zná své ovce jménem, i my musíme osobně a důvěrně poznat zvířata, rostliny, skály, mokřady, řeky, potoky,...

Za "dveřmi" zuří válka, v televizi, která ždímá kilowatty drahé energie, pozorujeme neštěstí v podobě zemětřesení - na všech "frontách" umírají desítky tisíc lidí. Je teď vhodný čas být eko? Jak lidi přesvědčit o nutných "čistých" zásadách, když spousta obyvatel žije z ruky do pusy?

Naprostá většina ekologických opatření je současně i ekonomických. Vlastní střešní fotovoltaická elektrárna vyrábí elektřinu pro domácnost bez ohledu na spekulace na burzách, vlastní či lokální zemědělská produkce zajistí potraviny, i když se zavřou hranice. Zateplení objektu, snižování teplot, úsporné spotřebiče, omezení nadspotřeby či plýtvání je spolehlivá cesta k úsporám.

Jaký je Váš názor na Zelenou dohodu pro Evropu? Green Deal je pro mnohé sprosťárna, ze které mají profit jen bohatí vyvolení. Podaří se naplnit evropské cíle být klimaticky neutrální?

Napravit porušenost světa je vždy složité. Restrikce reagující na hříšnost často omezují svobodu všech, nejen hříšníků, a mívají zneužitelné skuliny. Přesto je role těchto omezení těžko nahraditelná. Každý se v autoškole učí, že alkohol za volant nepatří, každý ví, že jsou za to přísné tresty a přesto je mnoho těch, kteří tento zákaz poruší, často s tragickým koncem. Ten, kdo přísně dodržuje tento zákaz, se může právem cítit omezován, když je na své cestě zastaven policií a musí prokazovat, že nepil. Stejně tak Green Deal může někomu připadat příliš omezující. Nenapadá mě ale jiný demokratický mechanismus, jak dosáhnout klimatické neutrality v rozumném čase.

Vraťme se ke církevnímu ekokodexu. Nebojíte se toho, že může působit příliš fanaticky? Navíc třeba ten systém bodování…

Environmentální certifikace dává farnostem a sborům svobodu v tom, jaké body v dané kategorii splní. Bodový systém je pouhý mechanismus, který pomáhá splnit dostatečný počet relativně velmi snadno splnitelných doporučení. Jednotlivé body certifikace jsme podrobně diskutovali jak v církvi, tak s odborníky a zařadili je s kritickým odstupem a bez zaujatosti. O fanatismu tedy opravdu nelze hovořit.

Řadu opatření by pro člověka neměl být problém přijmout. Líbí se nám např. upřednostnění rostlinné stravy před živočišnou. V knize O Bohu a pelikánech - Teologie úcty k životu píše J. B. McDaniel "Přijetím bezmasé stravy může být jistým druhem svátosti, denním rituálem, jímž se podílíme na Boží touze po míru na zemi a jímž se, když ho praktikujeme, samotného Božího míru účastníme. Když uvážíme, že často pociťujeme nemohoucnost něco ve světě změnit, může být denní rituál vegetariánství jedinečným způsobem posilující. Jednoduchým aktem pozvednutí k ústům se naše vidlička může stát mečem, nebo pluhem”. Nestálo by ale to tuto skutečnost ještě více zdůraznit?

Jistě by stálo za to celou řadu míst detailněji rozvést, ale pak by již nešlo o stručnou příručku, ale rozsáhlou monografii. Tomu jsme se chtěli vyhnout. Jak jsem již napsal, výhodou je komplexnost certifikace, která nevynechává žádnou z interakcí mezi církevním a životním prostředím.

Nechystáte "lite" verzi kodexu pro rodiny a jednotlivce?

Podle našeho názoru je současná certifikace již "lite", ale pro farnosti a sbory jsme přeci jen "lite" verzi připravili. Tam, kde teprve vztah k Božímu stvoření klíčí, je možné se zapojit do Sítě Zelených zrnek: http://ckes.cz/zelena-zrnka/

Někdy máme pocit, že církev zaspala, namísto aby byla tahounem změn - můžeme zmínit úctu k životu celkově - zahrnující kamarády zvířata. Co jí v tom brání se jich veřejně zastat, a stavit je stále na více než nižší stupeň oproti člověku?

Při pohledu do církevní historie vidíme, že hlasů, které se zastávají Božího stvoření byla celá řada. To, že jejich hlas nebyl slyšet, má jistě celou řadu příčin, ale myslím, že tou hlavní je tvrdost lidských srdcí. Lidé nechtějí slyšet sténání "lidiček v kožíškách" i celého Božího stvoření.

Poslední otázka je před námi - co Vám v poslední době udělalo největší radost a na co se nejvíce těšíte?

Největší radost jsem měl z toho, když jsem viděl, jak na rybníku, který jsem zbudoval na místě bývalé skládky, hraje hokej našich pět dětí se svými kamarády. Nejvíce se ale těším na to, až skončí válka...

Děkuji za rozhovor,

Lubor Vinický

"Nastartovat změnu jejich myšlení"

Rozhovor se spisovatelkou Ester Starou a ilustrátorkou Marcelou Vostřelovou.

Je mi velkým potěšením, že jste, coby autorky knihy Meky Mek!, souhlasily s rozhovorem pro Chrám živočichů. Co bylo tím prvním impulsem, že jste se daly dohromady a začaly pracovat na tak obsahově i výtvarně zajímavém projektu?

Marcela V.: Impulsů bylo několik. Různé okolnosti mě postupně dovedly k prozření a většímu zájmu o to, co se děje tzv. hospodářským zvířatům a jaký „život“ vlastně v dnešní době žijí, jak se k nim chováme a co o nich vlastně víme. Díky dvouleté dceři a našemu společnému čtení jsem zjistila, že ve většině dětských knih jsou to stále ty stejné stereotypy o tom, jak nám tato zvířata poskytují své mléko, vejce, srst a „maso“, ale nic moc víc se o nich vlastně nedozvíme, přestože jsou s naším životem úzce spojeni. Tak jsem začala pátrat, ptát se, hledat informace, navštěvovat azylové farmy a rozhodla jsem se iniciovat vznik knihy, která by dětem i dospělým ukázala, jaké úžasné a citlivé bytosti to jsou.

Jako výtvarnice a nakladatelka jsem se chopila produkce a ilustrativního doprovodu knihy a pro vytvoření hravých básniček a informativních textů jsem oslovila Ester Starou, která pro POP – PAP již vytvořila velice úspěšný titul Jedééém! No a k mé velké radosti Ester se spoluprací souhlasila! :)

Jak náročné to pro Vás bylo? Přibližte, prosím, našim čtenářům proces tvoření Vaší knihy. Domlouvaly jste se přes internet, posílaly si nápady, doplňovaly se, nebo naopak řešily protichůdné názory? Šlo vše podle plánu, nebo jste musely překonávat další překážky, ať už finanční nebo ty tvůrčí?

Ester S.: Pro mě měla práce na knize překvapivý vývoj. Kývla jsem na to, že připravím 11 básniček o hospodářských zvířatech. Marcela ale požadovala, abych v textech vypíchla méně známá fakta z jejich života. Chtěla, aby se děti dozvěděly, jak jsou to úžasné bytosti s rozvinutými smysly, širokým spektrem emocí, pro které je přirozené žít ve společenstvích, v odpovídajícím prostředí, pečovat o svá mláďata.

Musela jsem tedy prohloubit své znalosti o hospodářských zvířatech. Některé informace mi zprostředkovávala Marcela, mimo jiné z osobních návštěv Farmy naděje, další jsem si dohledávala, potkaly jsme se s lidmi z Obrazu (obránci zvířat), konzultovala jsem s veterinářkou. Téma mě nakonec vtáhlo a čím víc jsem se dozvídala, uvědomila jsem si, že tu máme komplexní celospolečenský problém s řadou etických, ekologických a v konečném důsledku i zdravotních otázek. V této fázi procesu jsme s Marcelou začaly přemýšlet i o tom, jak alespoň část těchto informací zprostředkovat rodičům. Doufaly jsme, že se nám podaří nastartovat změnu jejich myšlení, ovlivnit jejich přístup k tomuto tématu.

Kam nebo jak Vás tento projekt posunul dál? Říkáte si “chvála Bohu, je to za mnou” nebo naopak máte teď chuť pokračovat a vydat se na dráhu spisovatelky?

Marcela V.: Ambice na to vydat se na dráhu spisovatelky určitě nemám! Ale pozitivní reakce na MEKY MEK! mě hodně povzbudily a moc ráda bych na naši společnou knihu navázala a pokračovala dalšími projekty, které téma života hospodářských zvířat, ekologie, našeho zdraví a zdraví naší planety nějak zajímavě a hravě zprostředkují čtenářům. V tyto dny čtu také velice obsáhlou „KNIHU O KLIMATU“ a čím dál více si uvědomuji, jak je důležité tato celospolečenská témata otevírat, zajímat se o ně a dělat maximum pro to, abychom žili v soucitném světě a mohli tuto krásnou planetu ještě dlouho obývat.

Vaše knihy mám “načtené” - nikdy nezapomenu na dobrodružství milých dětí Josífka s Jožinkou (s hlubokým úklonem děkuji za tyto báječné příběhy). Jak se liší práce na knize, kde jsou hlavními představiteli, na rozdíl od dětí, zvířátka? Je těžké se vcítit do “zapomenutých” hospodářských zvířat?

Ester S.: Je pravda, že pokud v mých knihách vystupovala zvířátka (např. Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem, Šedík a Bubi a koneckonců i hmyzáci z knihy Ó, ó, ó, vajíčko!) více či méně přejímala lidské vlastnosti a chování. Na hrdinech knihy Meky Mek! popisuji skutečný život zvířátek, což je taky podtitul knihy.

Kniha Meky Mek! je už nějakou dobu venku, máte nějaké ohlasy od dětí? Jak knihu přijaly? Je něco, co byste teď udělaly jinak?

Ester S.: Na besedě jsem zažila situaci, kdy čtvrťákům při čtení faktů o prasatech klesla brada a po přečtení veselé básničky spontánně s úlevou zatleskali.

Marcela V.: Přišlo mi několik mailů od rodičů, kteří knihu pořídili svým dětem a musím upřímně říct, že nejednou jsem byla až dojatá k slzám. Uvědomila jsem si, že jsme vytvořili něco, co udělalo někomu obrovskou radost, bude ho provázet dětstvím a třeba také v mnoha ohledech otevře oči i dospělým... Obrovskou satisfakcí jsou mi také chvíle, kdy knihu MEKY MEK! čteme s dcerou, která zapáleně poslouchá, napodobuje zvuky, opakuje verše a prohlíží si interaktivní ilustrace.

Prozradíte nám, jestli pracujete na nějakém dalším projektu? Na co se můžeme těšit v budoucnu - svět dětí nebo těch zvířecích?

Ester S.: Oboje. Udělala jsem si radost a společně s Mařenkou Urbánkovou připravuju leporelo Boudo, budko! pro nejmenší čtenáře, takže zvířata. Zároveň ale taky pracuju s manželem, ilustrátorem Milanem Starým na prvním čtení, kde vedle dětí budou mít důležitou roli i zvířata. A do třetice pevně doufám, že letos vyjde i kniha pro školáky s názvem Aliance udatných, jejíž děj se odehrává ve dvou realitách – ve skutečné a herní. V tomto příběhu nehrají zvířata podstatnou roli.

Z Vaší knihy vyzařuje pozitivní energie, která je velmi citlivě zaměřena na skutečný život ostatních zvířat - pro naše děti. Hodláte touto cestou vést i děti své?

Marcela V.: Snažila jsem se, abych v ilustracích ukázala nejen to, jak zvířátka vypadají, ale chtěla jsem zapojit také děti a rodiče. Proto jsem pro barevné ilustrace vytvořila i černé interaktivní šablony, které jsou součástí knihy a umožňují moment překvapení, ale i možnost se kreativně vyřádit (obkreslovat, vymalovávat, prosvětlovat, sprejovat, frotážovat, apod.)

Svou dvouletou dceru a dvoutýdenního syna bych moc ráda vedla k respektu ke všemu živému a ukázala jim, jak úžasné bytosti tzv. hospodářská zvířata jsou. Dcera se mnou už také jednu azylovou farmu „Farmu Naděje v Dobrovítově“ navštívila a měla možnost vidět tato zvířata z bezprostřední blízkosti a v prostředí, kde jsou milována a opečovávaná.

Co jste si v rámci spolupráce jedna od druhé vzaly?

Ester S.: Vrátila jsem se k tématu, které jsem pro sebe považovala za uzavřené a jsem za to ráda. Na Marcele si cením, jak profesionálně a komplexně přistupovala k celému projektu, ke všem, kdo se na něm podíleli, k propagaci, jak citlivě knihu opečovala po stránce výtvarné, grafické i knihařské. Je radost s ní spolupracovat.

Marcela V.: Moc si vážím toho, že Ester neodradila narůstající práce a informace, které se na nás „valily“. Sama si je naopak také dohledávala, ověřovala a dokázala je dokonale přetvořit v krásné básničky a poutavé texty. Vznikla tak vymazlená kniha nabitá informacemi, která tu chyběla. A budu moc doufat, že MEKY MEK! není naše poslední kniha!

Děkuji za rozhovor,

Lubor Vinický

Otevíráme: Meky Mek! (video)

Foto: Ester Stará

Foto: Ester Stará