"Věřím v sílu dobrého příkladu" rozhovor s českým teologem doc. Jiřím Benešem, Th.D.

Blíží se vánoční svátky a s nimi každoroční veřejná jatka v ulicích českých měst. Krvavé představení pro kohokoliv - několika měsíční miminka, školáky nebo dospěláky. Přemýšlel jste o tom, jak přimět církev, aby se aspoň začala zabývat myšlenkou, že podporovat mlčky konzumaci zavražděných zvířat není cesta k Božímu království?

Církev je kolos, který nelze přimět k ničemu. Cesta vede přes jednotlivce. Ale ani jednotlivce nelze k ničemu přimět, nebude-li k tomu sám motivován. Věřím v sílu dobrého příkladu. Církev, jejíž jsem součástí, nepodléhá předvánoční ani vánoční panice a své členy motivuje ke zdravé životosprávě i k ekologickému myšlení. Již dlouho propaguje bezmasou stravu, vegetariánský způsob života a výjimkou u nás nejsou ani vegani. Takže konzumaci zavražděných zvířat nepodporuje.

Na sociálních sítích působí různé církevní spolky, duchovní, příznivci křesťanství. Při pročítání diskuzí jsem narazil na názor kněžích nebo farářů, že zabít zvíře nevnímají jako problém, ba co víc, dokonce si s ním bez ostychu “poradí” sami. Jak si získat respekt k duchovním, kteří mají na svých bedrech zbytečnou smrt?

Nemohu a nechci se k uváděnému názoru vyjadřovat. Jsme součástí rozežrané civilizace lidí, kteří si chtějí užívat a tak je určitá bezcitnost všude kolem nás. A to i v sociální (mezilidské) oblasti. Jak získat respekt k člověku, jehož se smrt živého tvora nedotýká, nevím. Sám bych asi s takovým člověkem těžko hledal společnou řeč.

Přikázání Nezabiješ se podle mnohých nevztahuje na zvířata. Z Desatera je to však jediné přikázání, které je nevratné, nenapravitelné - jakmile ukončíme něčí život, nejsme schopni ho navrátit. Nemělo by být toto přikázání přiřčeno také ostatním živočichům a zvýrazněno především pro ty, kteří duchovní osvětu předávají dál?   

Šesté přikázání Desatera zní doslova nezabíjíš, tzn., neohrožuješ nikoho na životě. Nepředstavuješ nebezpečí. Stále. V textu přikázání není nic řečeno o tom, na koho se to vztahuje a na koho ne. Platí absolutně: člověk, jemuž Bůh vstoupil do života, který je touto zkušeností poznamenán a důvěřuje Bohu, prostě neohrožuje jakýkoli život, tj. život jakéhokoli tvora ve svém okolí zabíjením.

Co důležitého podle Vás chybí v současné právní ochraně zvířat v rámci EU?

Na to neumím odpovědět. Možná ochota naslouchat nevládním organizacím bránícím práva zvířat. A fakt, že zvířata v komerčních chovech nemají téměř žádnou ochranu – legislativa EU jde na ruku velkochovatelům.

Každý den si v tisku můžeme přečíst zprávy o katastrofách v důsledku klimatických změn. Mají církevní hodnostáři nějaký přístup k záchranné brzdě - myšleno formou vzděláváním svých podřízených nebo spojením s ostatními duchovními působit na mocné tohoto světa? Jakou podobu a rozměr tato brzda má? Může být jen duchovní nebo dokonce praktická? Mají o toto církevní hodnostáři vůbec zájem?

Velmi viditelný je v tomto ohledu papež František. Do jaké míry působí na mocné tohoto světa, nevím. Ale má nesmírný vliv na ty bezmocné, které aktivizuje. Učí nás jinak přemýšlet. Učí nás soucitu a ohleduplnosti. Jde v tom příkladem. To je dobrá cesta. Je to brzda zdola. O tom, zda mají církevní hodnostáři vůbec zájem angažovat se v problémech souvisejících s klimatickou změnou, nic nevím. Většinou je pohlcuje náboženský provoz související s fungováním vlastní církve nebo s politikou toho kterého státu. Ale mnoho věřících tento zájem má, o věci přemýšlí, snaží se ve svém životě či okolí prosadit drobné změny. Opět to souvisí s citlivostí, ohleduplností a skromností.

Která křesťanská církev (jako instituce) podle Vás nejvíce respektuje přírodu a zvířata?

Nevím o žádné, o které bych to mohl říci. Znám jen konkrétní lidi z různých církví, kteří přírodu a zvířata respektují.

Násilí na zvířatech se v současnosti odehrává v takovém rozsahu, který nelze srovnávat s žádnou válkou v dějinách lidstva - víme přesně, co se děje za zdmi velkochovů, laboratoří nebo jatek. Lidé, kteří toto činí, z takové práce časem otupí, a přestanou si uvědomovat hrůzy, kterých se účastní. Souhlasíte s názorem, jak se píše v knize od E. Drewermanna, že zatím máme, co se týče chování, blíže ke zvířatům než k člověku? 

Nesouhlasím. Kdybyste to formuloval tak, že máme jako lidé blíže k netvorům, než ke tvorům, pak by to sedělo. Chovat se jako zvíře znamenalo dříve chovat se predátorsky a bezcitně. To ale dnes přece neplatí pro říši zvířat. Naopak to platí pro nás lidi. Jsme od zvířat dál. Jsme blíže netvorům.

Má člověk právo “vytvářet si život” (např. umělou reprodukcí v živočišném průmyslu) a pak si tyto životy vzít ve svůj prospěch? 

To souvisí s důrazem na konzumování jako životní styl. My si svá práva vytváříme podle hodnot, jimiž žijeme tak, abychom z toho měli sami užitek. Řeknu to jinak: žít jako parazit v systému, kde záleží na spolupráci, je špatně. My lidé stále žijeme na cizí účet – na účet živých tvorů, které pro své potřeby hubíme a na účet rostlin, zejména lesů, které pro své potřeby kácíme a vypalujeme.

Poslední otázka se bude týkat přímo Vaší osoby. Jak budete trávit vánoční svátky a co Vám při nich bude probíhat hlavou, na co budete myslet a vzpomínat?

To vím jen částečně. Jako křesťan budu znovu promýšlet význam událostí spojených s příchodem mesiáše. Jako člověk se budu modlit za všechny, kdo za nás nasazují své životy zejména ve zdravotnictví.

Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický