Rozhovor “Vytvářet mosty pro sjednocování” s filosofem a biotronikem Tomášem Pfeifferem

Chrám živočichů patřil mezi mediální partnery nedávno uskutečněného Mezinárodního kongresu zdraví 2023. Děkuji, že Vás mohu znovu vyzpovídat a předat tak čtenářům ozvěny této akce.

Byl poslední ročník Mezinárodního kongresu zdraví nějak výrazně jiný oproti těm minulým a lze už říct, jestli splnil Vaše očekávání?

Ano, byl a nesporně splnil. Byl jiný v tom, že účastníci mohli kongres navštívit osobně. Měli jsme tu mnoho, mnoho významných osobností z celého světa. Kongresu se zúčastnilo téměř 2000 účastníků, z toho 370 fyzicky, z 55 zemí světa, a bylo zde předneseno více než 140 prezentací.

Je ale něco, čím vážení hosté překvapili Vás? Stalo se něco nečekaného, nějaké překvapení? Zájemce určitě neměl nouzi dozvědět se nové informace a poznatky z oblasti tradiční, komplementární a integrativní medicíny a ostatních oborů zdravotnictví.

Opět musím odpovědět kladně. Jedním z překvapení byla organizace kongresu, kde organizátoři odvedli opravdu výbornou práci, což mnozí z účastníků vyjadřovali ještě týdny po kongresu poděkováním a výrazem úcty. Byli to často lidé, kteří navštívili mnoho kongresů v celém světě. Takže to byla opravdu velká pochvala. Dále to byla úroveň příspěvků, které se týkaly výzkumů, dalších zkušeností a to i z oblastí, které se blížily k oblasti medicíny EBM. Vždyť kongres nesl záštitu pana profesora MUDr. Julia Špičáka CSc., který svou přítomností tomuto kongresu napomáhal splnit i jednu z jeho úloh – propojovat světy TCIM (tradiční, komplementární a integrativní medicíny) a medicíny EBM (klasické medicíny).

Kongres navštívila také jeho excelence J.E. p. Hemant Harishchandra Kotalwar – velvyslanec Indické republiky v České republice. Bylo nám to velkou ctí a všichni účastníci si této návštěvy velmi vážili. Do kongresu se připojovali také prezentující z celého světa - i to bylo velmi přínosné. Tento kongres je svého druhu první v České republice.

Zástupci předsednictva kongresu byli přijati v Parlamentu České republiky. Byli zde lidé z WHO, Cambridge, Cornellovy univerzity a dalších mnoha organizací . Byli to velmi vzdělaní odborníci často s titulem profesor. Také to bylo, na české poměry, svým způsobem výjimečné. Jak jsem mohl zaznamenat, určitá část veřejnosti oblastem TCIM nevěří, ale to rozhodně v tomto kongresu neplatí. Byli to často vysoce vzdělaní lidé s velkou vědeckou erudicí. Dva dny po skončení jsem odlétal do Říma na celosvětový kongres integrativní medicíny, který se odehrával v katolické univerzitě Angelicum v centru Říma. Bylo tam přibližně 500 lékařů, protože zde se jednalo o medicínu, která používá alternativní postupy. Náš kongres vzbudil velký zájem a byly zde navázány významné kontakty s představiteli světových organizací. Byla to taková tečka za pražským kongresem. Myslím si, že i to byl veliký úspěch.

Na chvilku se koukněme do budoucnosti – už jste se začal těšit na příští setkání? Kdy proběhne a máte už nějaký nápad, co byste chtěl třeba změnit nebo vylepšit?

Celý život se všichni učíme. Samozřejmě, že i my jako organizátoři, tedy Institut pro TCIM/CAM – jehož jsem ředitelem, na tom jsme stejně. Nyní již začínáme pracovat i když další ročník kongresu, ve dvouletých cyklech, bude v roce 2025. Již nyní se hlásí lidé, kteří mají zájem, lidé, kteří by se rádi stali účastníky předsednictva kongresu a k mé veliké potěše jsou to například lidé z významných univerzit.

Existuje jinde ve světě nějaká podobná akce jako byl tento kongres tradiční a komplementární medicíny?

Kongres, který se odehrál v Praze je v něčem výjimečný. Vrátím se ještě k římskému kongresu – jednání, které zde proběhlo se zástupci některých vládních organizací, dle některých názorů, umístilo Prahu na mapu světa vedle Londýna, Paříže, Říma a New Yorku.

Základním smyslem akce bylo vytvářet mosty a hlavně přinášet informace do odborné i laické veřejnosti, ale také vytvořit dokument, který by vyjádřil společnou ochotu nebo společnou vůli pro sjednocování našich snah. Vždyť na kongresu byly velké evropské i světové organizace. Ať už to byl EUROCAM, ANME, nebo svaz SALUS – který má napojení na Evropský parlament atd.

Cílem je přinášet lidem rozumnou, bezpečnou a co nejširší pomoc pro využití všech zdrojů, které jsou k dispozici a které jsou objektivní.

Stihl jste si už vybrat zaslouženou dovolenou? Je nějaké místo, které byste našim čtenářům doporučil navštívit? Například z pohledu duševní osvěty…

Na nějaké velké cestování nebyl čas. Na dovolenou, na kterou se ptáte, jsem se velmi těšil, ale po skončení kongresu jsem zjistil, že to úplně tak nebude, protože je tu ještě rozsáhlá agenda – korespondence, zpracování výsledků z kongresu. Také připravujeme sborník.

Například zde můžete na stránkách nalézt jednotlivé prezentace přímým linkem. Nemusíte sledovat celý kongres, ale najdete si své téma a pomocí tohoto linku si můžete vyslechnout právě tu jednu jedinou přednášku. Tato možnost je zatím, myslím ve světovém měřítku, neobvyklá.

A co osvěta zdravotní? Co byste doporučil člověku, aby zůstal zdravý co nejdelší dobu a neměl automaticky spojené stáří s tím, že je normální být nemocný a na práškách? Jakou roli v tom hraje duševní rozpoložení?

Samozřejmě velkou, stejně jako hmotné rozpoložení a stejně jako silové rozpoložení. Každá z těch částí má stejný vliv a stejnou potřebnost. Necítím se příliš dobře v roli někoho, kdo by měl lidem předepisovat, jak mají žít. Jsem vegetarián, nepiji alkohol, nekouřím, snažím se nerozčilovat – to je zase v té duševní části atd., atd.

Rozvíjím svůj vztah k tomu, co nás obklopuje, což se projeví i tím, že člověk zažívá určitý vjem sjednocení a to je podle mě důležité.

Jestliže už je člověk nevyléčitelně nemocný, měl by podle Vás mít možnost se sám rozhodnout umřít nebo si stav, třeba, bohužel, často bolestného umírání, prožít až do konce?

Je to otázka, nad kterou se svádějí diskuze již velmi dlouho. Myslím si, že pravda je kdesi uprostřed. Medicína udělala velký pokrok v tišení bolesti, na druhou stranu stále ještě ta věc není zcela, v některých případech, uspokojivě vyřešena.

Když tu není relevantní naděje pro další pokračování života, a život by byl sčítáním velkých bolestí, je to pravděpodobně aktuální rozhodnutí. Je tu problém se zneužitím - ať už vědomým, či nevědomým. Mnoho lidí, domnívám se, přece jen by při tom rozhodování mohli sklouznout k příliš snadným a krátkým procesům. Vidím zde určitou roli filosofů, lékařů, koneckonců i právníků tak, aby tato možnost byla k dispozici, ale ne zcela zneužitelná.

Myslím si, že eutanázie patří do rodiny prostředků zdravotních, i když to zní divně, protože udržovat život za každou cenu v nesnesitelných podmínkách…

Víte, ono se hezky káže, když Vás nic nesnesitelně nebolí, a když už není žádná naděje. Svým způsobem by mohlo být velmi poučné navštívit nějakou velkou spádovou neurologii, kde jsou lidé trpící nesnesitelnými bolestmi bez možnosti pomoci. Musí se najít jakási rozumná cesta, která zde bude v nějakém „dvacátém šuplíku dole vlevo“ k dispozici – pokud by se shledalo, že jiná cesta není. Nejsem rozhodně pro bezbřehou eutanázii, tedy odcházení z malicherných důvodů. Ostatně i dnes lidé často eutanázii provádějí ve svých suicidálních pokusech, kdy často z důvodů ne příliš vážných... Otázka zní „kdo to má posoudit“, rozumíte? Utrpení hmotné, utrpení psychické. Často jsou zde také přítomny duševní poruchy, které vedou ke zkratkovitému jednání, kdy suicidita není ani pravá – je to následek duševní nemoci. Čili toto je velmi široké téma a je potřeba se mu věnovat velmi důsledně a to nikoliv z fundamentálních pozic, tedy zásadního příznivce nebo odpírače, ale diskuze by, podle mne, měla být vedena z hlediska trpícího člověka.

Jsem odpůrcem, v jisté fázi, udržovat pacienta uměle při životě, při nesnesitelných podmínkách, protože pak se takový děj nepodobá prospěchu – ve smyslu záchrany života, ale podobá se prodloužení utrpení. Jsou některé případy – zase jen některé, kdy bych velmi nesouhlasil s radikálním přístupem. Jsou zase případy jiné. Znám i názory oponentů, vím, že jeden z tisíců nebo desetitisíců, například, se z toho těžkého stavu uzdraví – to je pravda. Ale co těch dalších deset tisíc – rozumíte? Operovat jedním člověkem z desetitisíc by nebylo příliš solidní, protože ten jeden osud je vyvážen desetitisícem velmi strašných osudů. Dnes naštěstí je vývoj péče již pokročilý a tak to není tolik aktuální. Jsem názorem kdesi uprostřed.

Ať nekončíme rozhovor pošmurně, nedávno jsem navštívil Váš vskutku úchvatný koncert na vodnářský zvon – byl to skutečně nádherný zážitek! Chystáte se v koncertování pokračovat a jestli, kolik přibližně koncertů chystáte na příští rok? Na co dalšího se můžeme těšit?

Ano, můžeme chápat tyto koncerty jako vybočení z každodenního rytmu. Jsou určitým časem relaxace nebo jak to nazvat. Dělám je rád, při každém koncertu mě velmi udivuje nástroj, na který hraji. Vnímám to jako čest a milost hrát na tento velmi historický zvon. Zde jsou aktuální termíny: https://www.dub.cz/cs/koncerty-vodnarsky-zvon-spolecna-vec. Všichni jste srdečně zváni!

Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický