Rozhovor "Historie nás učí, že občas zdánlivě nemožné přichází náhle" s filosofem a biotronikem Tomášem Pfeifferem

Vážený pane Tomáši Pfeiffere,

děkujeme, že jste souhlasil s dalším rozhovorem pro Chrám živočichů. Tentokrát se budeme věnovat současné politické kultuře, úctě ke všemu živému, umělé inteligenci a připravovanému Mezinárodnímu kongresu zdraví 2027 Praha.

Jak Vy sám vnímáte současné „divadelní dění“ na české politické scéně? Je to podle Vás jen dočasná fáze, nebo hlubší proměna politické kultury?

Vnímám jej s láskou a pochopením. Jsme lidé různí s různou zkušeností a názory. Každá doba předkládá své úkoly k řešení. To je vývoj. Jsem dalek soudit kohokoli. To náleží tomu, co nás všechny přesahuje a co stále jasněji vnímám.

Svět je dokonalá struktura, nikoli chaos. Dostáváme možnost se vyjádřit, kdo jsme, následně nejvyšší autorita a zdroj zákona života nás milostivě vede ve výuce. Všichni chybujeme a všichni se nakonec potkáme v krajině pochopení, soucitu a vzájemné úcty k sobě i k životu jako celku.

Pak pochopíme, že nikdy nejsme neviditelní a že se vše vyrovná, za vše se „platí“ a to není naděje, je to jistota, jakkoli zdánlivě nemožná. Ostatně nám to říkají po staletí ti, co vidí.

Jako zastánce úcty ke všemu živému a dlouholetý vegetarián – jak nahlížíte na situaci, kdy stát reprezentují představitelé spjatí s průmyslovými velkochovy? Může se takové pozadí promítat i do celkového vztahu společnosti k přírodě a zvířatům?

Vývojový stav bytosti se projevuje schopností vnímat to, co je kolem nás, pochopit bolest, strach, nepřízeň nejen u sebe. Láska, moudrost rozpouští hranice našeho egoismu, pak vzniká prostor nejen pro druhé – zvířata, také rostliny, ale významně pro nás lidi.

Pak opouštíme boj ze strachu. To, co dnes zuřivě odmítáme, už zítra pochopíme z jiné strany. Je to svoboda dosažitelného dobra, která nesmí být nikdy nucena. Ano, již desítky let nezabíjím.

Co podle Vás tento stav vypovídá o naší společnosti? Jde spíše o nedostatek informací a lhostejnost, nebo o hlubší rezignaci na etické hodnoty?

Společnost je taková, kam lidé dosáhnou. Nebýt mého učitele Josefa Zezulky, byl bych mnohem méně klidný. Jeho moudrost dává nadhled i poznání společenských procesů dané doby.

Vidíte v dnešním světě i přes tyto tendence naději na pozitivní obrat?

Dobře to dopadne nikoli jen naší zásluhou. Trvání přináší změnu. Historie nás učí, že občas zdánlivě nemožné přichází náhle.

Umělá inteligence a pokrok

Umělá inteligence (AI) se stává součástí čím dál více oborů – od vědy po každodenní komunikaci.

Může podle Vás rozvoj AI a počítačových modelů přispět k definitivnímu nahrazení pokusů na zvířatech a ušetřit tisíce zvířat utrpení při testování léků či kosmetiky?

AI v oblasti správy informací jistě pomáhá, včetně například možnosti odstranění vivisekce na zvířatech. Hranice je ale ve vytvoření jejích vlastních algoritmů s následnými, vlastními zásahy do společnosti. Pak bychom museli vzpomínat na Čapkovo RUR, kde byl zpočátku pokrok také tak lákavý.

Mezinárodní aktivity a závěr

Připravujete již 5. ročník Mezinárodního kongresu zdraví v Praze. Kam byste tuto událost rád posunul a jaké impulsy Vám přinesla zkušenost z obdobných zahraničních fór, jako byl kongres v Riu?

Institut pro TCIM připravuje již 5. Mezinárodní kongres zdraví 2027 Praha. Jedná se o celosvětový kongres za účasti významných světových vědců i politiků z oblasti integrativní, komplementární i alternativní medicíny.

Je zde mnoho kontaktů z celého světa od Číny až po USA. Účastníme se i řady lékařských kongresů, např. v Portu, Římě, Madridu, Barceloně, Riu de Janeiro a dalších. Často s prezentací oboru Biotroniky.

Náš kongres se bude konat v Praze 20.–23. 8. 2027. Bližší informace naleznete na stránkách www.mkz2027praha.cz.

Je na závěr nějaké téma, které považujete pro dnešní dobu za klíčové a o kterém jsme se dosud nezmínili?

Snad tuto informaci z duchovní oblasti – jednou zhruba za 2000 let přichází ten, kdo ví, lidé ho ale nikdy nepoznají, často až mnohem později. Tentokrát byly místem jeho zrodu Čechy. Jen dejte pozor na ty malé, kteří chtějí být velcí. Ten, kdo má, jej potká přesto, že nás již v roce 1992 opustil.

Děkuji za rozhovor,

L. V.