Rok co rok, když blíží se bílé svátky, vichříce děsu letí světem zvěře.

«Rok co rok, když blíží se bílé svátky, vichříce děsu letí světem zvěře. Ve tvářích, jímž člověk farisejsky říká «němé» - aby měl záminku, že jím nechce rozumět - náhle se objevuje bezhraničná úzkost jako v očích lidí před popravou. Lídé o Vánocích arci nemívají kdy vidět tu úzkost, poněvadž jim před zraky plápolají orgiastické sny velikéhoj žraní; v ty dny vzmáhají se v lidech běsné touhy hroznýšů, aby se nahltali do prasknutí kde čeho živého a mohli aspoň týden ležet nehybně s přecpanými břichy; proto nevidí než svá břicha.»

Vánoce II, Gustav Jaroš Gamma, 1911

Mariášové karty Chrám živočichů:

https://www.chram.eu/tr%C5%BEi%C5%A1t%C4%9B

VOLÁNÍ S.O.S. POMOC zde: https://www.chram.eu/sos