«Nic tak neskrývá Boží tvář jako náboženství.»

Musíme přijmout skutečnost, že naše náboženské tradice - ty samé tradice, v kterých je tolik naděje pro lidstvo - se tak často stávají prostředky, které lidem pomáhají se přidržovat jen svých vlastních sobeckých zájmů. Jsem přesvědčen, že náboženství, které lidi vede k necitelnosti vůči utrpení, nemůže být opravdovým náboženstvím. Vůbec nezáleží na tom, jaké jsou naše bohoslužby, jaké tituly máme, jaká roucha oblékáme a jak Boha oslavujeme. Na čem záleží je to, abychom nebyli bídnými, sobeckými a bezcitnými lidmi, kteří nedokáží vidět utrpení druhých - zvířat i lidí - a kteří neslyší jejich nářek; a abychom nebyli těmi, kteří nemají ponětí o tom, jak těžké to je žít v bídě a utrpení. Je jediná morální zkouška pro všechna náboženství, a to je tato: zda nás vede k životu, ve kterém je víc lásky, milosrdenství a slitování.