top of page

"Nebuďte nabubřelí, milujte nás, jako milujete sebe." Rozhovor s Petrem Vachlerem.

Aktualizováno: 1. 4. 2021


Petr Vachler

Je to už více jak patnáct let, co si pamatuji v ulicích Prahy billboardy s poselstvím být empatičtí vůči zvířatům. Tímto bych Vám hned v úvodu našeho rozhovoru rád poděkoval za to, kam až se Vám povedlo (už tenkrát) naše zvířecí (pro mnohé zatím pouze hospodářské) kamarády “protlačit”. Co bylo tím impulsem k tomu, že jste začal přemýšlet nad existencí paralelního, nám povětšinou zcela neznámého světa živočišného průmyslu, který je plný zbytečného utrpení, prokazatelného týrání, bolesti a odloučení?


Děkuji za poděkování. Nevidím na tom ale nic zvláštního. Ty kampaně byly dvě. Jedna s heslem „Máme volbu nejíst maso, máme volbu nechat žít“, kde byl muž s býčí hlavou a kráva s lidským obličejem. Ta druhá byla kreslená se smutnými zvířátky a sloganem „ Nedělejte si, prosím, ze svého žaludku hřbitov:“ Tenkráte jsem v součtu za kampaně utratil nějaký ten milion a přišlo mi to velmi smysluplné, stejně jako sbírání odpadků po lidech v lese. Lidé se mě ptali, proč jsem peníze nedal na důležitější věci pro lidi, ale já to právě dal na kampaň pro lidi. Pochopil jsem, jak se chováme k našim druhům, kteří jsou strukturálně stejní jako my, protože i my jsme zvířata, součást přírody, všeho. Myslel jsem si, že něco změním. Srdce, mozek, kosti, oči, krev, kůže, v čem se lišíme? Možná nejsme v mnohém tak dokonalí jako ostatní. Neumíme létat, žít pod vodou, rychle běhat, přežít v lese nazí zimu. I teď jde prakticky o množství soucitu, které dokážeme prokázat k jiným bytostem. Někdo má soucit nižší, někdo vyšší. Ideální by by bylo, abychom všichni oplývali vyšším množstvím soucitu - nejen ke zvířatům. Každý ve svém čase, bez souzení druhých, má možnost se změnit. Už je ale na čase, abychom zachránili primární existenci. Lidí už je planetě opravdu hodně. Předpokládám, že brzy bude nutnost přejít kompletně na rostlinnou stravu, protože to planeta prostě neunese. Drtivá většina všech plodin jde na výkrm hospodářských zvířat. Likvidujeme Zemi. S každou další rychle přibývající miliardou lidí, a to není nadsázka, zmizí obrovské množství přirozené plochy, vegetace, vody, udržitelnosti existence. Veganství se stává i principem existenčním. Už nejde jen o utrpení.


Dokončujete práci na svém dokumentárním filmu Tajemství a smysl života. Pro jaký typ lidí je film primárně určen?


Tak on to není asi dokument. Je to spíš mysteriózní drama o nás samotných, kde vystupují i světové osobnosti, které se danými tématy zabývají. Určen je pro všechny. Překvapivě mě prosí lidé různých věkových kategorií, co film viděli na pracovních projekcích, jestli by jej mohli vidět znovu a znovu. Počtvrté, popáté, pošesté. Mám pocit, že si ze mne dělají legraci. Domnívám se, že je pro každého, koho zajímají otázky: "Co je smyslem života? Co je láska, humor, strach a smrt? Je všechno jen sen? Kdo jsme? Probudíme se, vzpomeneme si? Pomáhají nám bytosti z jiných dimenzí? Dokážeme už pochopit smysl Hry? Kdo je Stvořitel? Kde je Království boží? Blíží se doba odhalení?" Hlavní postava je sice animovaná, film je hraný, ale řekl bych, že bude pochopitelný tak od 12 let. Je plný osobností, jako je například Deepak Chopra, Raymond Moody, Don MIguel Ruiz, Lorna Byrne, Erich von Daniken, či Masaru Emoto. Musel bych jich vyjmenovat skoro padesát.


Když se zamyslíte nad svou cestou, která “síla” (pokud to nejste jen vy) řídí Vaše kroky? Je to Bůh? Ten křesťanský nebo jiná energie, co Vám dodává sílu života?


Energie je všudypřítomná. To už myslím říkal Nikola Tesla. Všichni ji využíváme stejně. Odkud ta energie pochází? Z pohybu. Vše na sebe vzájemně působí a to je dokonalost této hry. A pokud se ptáte, co zatím vším stojí, tak je to Bůh, Architekt, Stvořitel, Střed existence, nazvěte to bytím, jak chcete. Křesťanství, hinduismus, buddhismus, súfismus, či kvantová fyzika vedou ke stejnému poznání. A tak Bůh, proč ne toto tradiční označení, je všude. V každém atomu, kvarku. A celý vesmír se skládá z těchto částic. Řekněme, že Bůh součástí celé hry, která je spravedlivá, přesná, vrstevnatá a zatím nekonečná. A co mi dává sílu do života v této hře? Dech, možnost a tvořivost.


V Chrámu živočichů máme jako jeden z našich hlavních úkolů poukázat na nevinnost mimolidských bytostí - mají tolik společného s našimi ratolestmi. Jak nejlépe nasměrovat naše děti k úctě k mimolidskému životu - tolik důležitému pro lidské přežití, když je kolem nich tolik negativních vlivů, kterým jsou vystaveny od svého narození?


Rodiče jsou důležitými hybateli osudů dětí. Pokud rodič ukáže správnou cestu jen tím, že je ve své podstatě takový jaký je, pak se dítě bude lépe orientovat v současném světě polopravd a lží. Stačí říkat pravdu, jak a z čeho vzniká maso, že bez stromů se nadechneme, že pitná voda je důležitá energie, že ke všemu se máme chovat s úctou, neboť máme společnou matku a to je Země. Stačí vést k úctě a to k jakékoliv formě živé existence, žít v souladu s Bohem, prapodstatou existence. Nejsme nic víc, nic míň. Jsme součástí všeho. Takže pokud dítě bude opisovat chování svých nejbližších, úplně to stačí. Situace, které si vyprosíme nebo vynutíme, nemají dlouhodobý účinek. Takže žít v pravdě co nejvíce, a neubližovat.


Vrátíme se zpět k filmu. Který snímek Vás v poslední době nějakým způsobem nadchl nebo ovlivnil?


Rovnou bych jmenoval dva dokumenty. První se jmenuje Moje učitelka chobotnice o pochopení sounáležitosti existence a pak David Attenborough: Život na naší planetě, který ve svých 93 letech shrnuje, co se za jeho života změnilo. Z hraných věcí mě mile překvapil starší seriál Pozůstalí, či film (Ne)obyčejný kluk.


Čemu by se dnešní člověk měl vyhnout?


Vše co se v životě stane, je správně. Na každý problém jsou minimálně dva. Vším si musíme projít a všechno je tak, jak má být. Jde jen o to, jak tu situaci dokážeme prožít a vyhodnotit. To je to, co zajímá vesmír, existenci, jednotu. Vesmír nás pozoruje, jak vše vyřešíme a podle toho nám nastaví další různé zkoušky.


Zpěvák Moby zpívá v jedné své písni: “Jsem unavený z pocitu, že nás nečeká nic dobrého”. V čem, případně v kom hledat podle Vás naději?


V maličkostech, radosti z čehokoliv. Třebaže můžeme žít tento nekonečný seriál, že se jednou můžeme naučit bezpodmínečně milovat, že můžeme ochutnat skvělý veganský borůvkový koláč, že jsem udělali v dovednostech malý krok vpřed, nebo že jsme odpustili, nebo nám bylo odpuštěno. Energeticky se dá zažít zažít vzestup, vymanit se z vazeb. Pocit blaženosti může být totiž zcela prostý, že nás někdo má rád, že nás miluje, že už nemáme negativní vazby ke komukoliv a čemukoliv. Láska je úžasná energie.


Až dokončíte svůj dokument a odhalíte Tajemství a smysl života, jaké máte plány do budoucna?


Během dokončování filmu jsem stihl celou řadu drobností i větších věcí. Mezi ty nejzajímavější patří šestidílný seriál Top Secret UFO Projects: Declassified, který jsme vyráběli pro anglickou Sky History a americký Netflix. Devatenáctého ledna měl seriál premiéru v Anglii. Natáčeli jsme v USA a dalších zemích, dokončovali v naší postprodukci, ve studiích Pokrok.com, kde jsme doma. Tady s mojí společností VAC vznikaly všechny projekty a pravděpodobně vzniknou i ty další. Koronavir nás lehce přibrzdil, nejsme schopni natáčet pro americkou Gaia.TV nový seriál Inspiration Europe, neboť potřebujeme vozit bez problému hosty z celé Evropy, ale máme dost natočeno jiného materiálu, abychom si řekli co dál. Každopádně k filmu Tajemství a smysl života vznikne i seriál rozhovorů. Možná, že UFO bude mít druhou sezónu, možná vytvoříme pořad o přírodních psychedelikách. Možná se pustím do dalšího celovečerního filmu. Možná se stane úplně něco jiného.


Když se řekne Vachler, vybavím si své váhavé dospívání, Českého lva a již na začátku zmíněný obří billboard blízko nádraží Libeň. Jaký vzkaz by tam napsala zvířata nám?


Nebuďte nabubřelí, milujte nás, jako milujete sebe.


Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický.


395 zobrazení0 komentářů
bottom of page