.png)
.png)
Rozhovor se spisovatelkou Ester Starou a ilustrátorkou Marcelou Vostřelovou.
Je mi velkým potěšením, že jste, coby autorky knihy Meky Mek!, souhlasily s rozhovorem pro Chrám živočichů. Co bylo tím prvním impulsem, že jste se daly dohromady a začaly pracovat na tak obsahově i výtvarně zajímavém projektu?
Marcela V.: Impulsů bylo několik. Různé okolnosti mě postupně dovedly k prozření a většímu zájmu o to, co se děje tzv. hospodářským zvířatům a jaký „život“ vlastně v dnešní době žijí, jak se k nim chováme a co o nich vlastně víme. Díky dvouleté dceři a našemu společnému čtení jsem zjistila, že ve většině dětských knih jsou to stále ty stejné stereotypy o tom, jak nám tato zvířata poskytují své mléko, vejce, srst a „maso“, ale nic moc víc se o nich vlastně nedozvíme, přestože jsou s naším životem úzce spojeni. Tak jsem začala pátrat, ptát se, hledat informace, navštěvovat azylové farmy a rozhodla jsem se iniciovat vznik knihy, která by dětem i dospělým ukázala, jaké úžasné a citlivé bytosti to jsou.
Jako výtvarnice a nakladatelka jsem se chopila produkce a ilustrativního doprovodu knihy a pro vytvoření hravých básniček a informativních textů jsem oslovila Ester Starou, která pro POP – PAP již vytvořila velice úspěšný titul Jedééém! No a k mé velké radosti Ester se spoluprací souhlasila! :)
Jak náročné to pro Vás bylo? Přibližte, prosím, našim čtenářům proces tvoření Vaší knihy. Domlouvaly jste se přes internet, posílaly si nápady, doplňovaly se, nebo naopak řešily protichůdné názory? Šlo vše podle plánu, nebo jste musely překonávat další překážky, ať už finanční nebo ty tvůrčí?
Ester S.: Pro mě měla práce na knize překvapivý vývoj. Kývla jsem na to, že připravím 11 básniček o hospodářských zvířatech. Marcela ale požadovala, abych v textech vypíchla méně známá fakta z jejich života. Chtěla, aby se děti dozvěděly, jak jsou to úžasné bytosti s rozvinutými smysly, širokým spektrem emocí, pro které je přirozené žít ve společenstvích, v odpovídajícím prostředí, pečovat o svá mláďata.
Musela jsem tedy prohloubit své znalosti o hospodářských zvířatech. Některé informace mi zprostředkovávala Marcela, mimo jiné z osobních návštěv Farmy naděje, další jsem si dohledávala, potkaly jsme se s lidmi z Obrazu (obránci zvířat), konzultovala jsem s veterinářkou. Téma mě nakonec vtáhlo a čím víc jsem se dozvídala, uvědomila jsem si, že tu máme komplexní celospolečenský problém s řadou etických, ekologických a v konečném důsledku i zdravotních otázek. V této fázi procesu jsme s Marcelou začaly přemýšlet i o tom, jak alespoň část těchto informací zprostředkovat rodičům. Doufaly jsme, že se nám podaří nastartovat změnu jejich myšlení, ovlivnit jejich přístup k tomuto tématu.
Kam nebo jak Vás tento projekt posunul dál? Říkáte si “chvála Bohu, je to za mnou” nebo naopak máte teď chuť pokračovat a vydat se na dráhu spisovatelky?
Marcela V.: Ambice na to vydat se na dráhu spisovatelky určitě nemám! Ale pozitivní reakce na MEKY MEK! mě hodně povzbudily a moc ráda bych na naši společnou knihu navázala a pokračovala dalšími projekty, které téma života hospodářských zvířat, ekologie, našeho zdraví a zdraví naší planety nějak zajímavě a hravě zprostředkují čtenářům. V tyto dny čtu také velice obsáhlou „KNIHU O KLIMATU“ a čím dál více si uvědomuji, jak je důležité tato celospolečenská témata otevírat, zajímat se o ně a dělat maximum pro to, abychom žili v soucitném světě a mohli tuto krásnou planetu ještě dlouho obývat.
Vaše knihy mám “načtené” - nikdy nezapomenu na dobrodružství milých dětí Josífka s Jožinkou (s hlubokým úklonem děkuji za tyto báječné příběhy). Jak se liší práce na knize, kde jsou hlavními představiteli, na rozdíl od dětí, zvířátka? Je těžké se vcítit do “zapomenutých” hospodářských zvířat?
Ester S.: Je pravda, že pokud v mých knihách vystupovala zvířátka (např. Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem, Šedík a Bubi a koneckonců i hmyzáci z knihy Ó, ó, ó, vajíčko!) více či méně přejímala lidské vlastnosti a chování. Na hrdinech knihy Meky Mek! popisuji skutečný život zvířátek, což je taky podtitul knihy.
Kniha Meky Mek! je už nějakou dobu venku, máte nějaké ohlasy od dětí? Jak knihu přijaly? Je něco, co byste teď udělaly jinak?
Ester S.: Na besedě jsem zažila situaci, kdy čtvrťákům při čtení faktů o prasatech klesla brada a po přečtení veselé básničky spontánně s úlevou zatleskali.
Marcela V.: Přišlo mi několik mailů od rodičů, kteří knihu pořídili svým dětem a musím upřímně říct, že nejednou jsem byla až dojatá k slzám. Uvědomila jsem si, že jsme vytvořili něco, co udělalo někomu obrovskou radost, bude ho provázet dětstvím a třeba také v mnoha ohledech otevře oči i dospělým... Obrovskou satisfakcí jsou mi také chvíle, kdy knihu MEKY MEK! čteme s dcerou, která zapáleně poslouchá, napodobuje zvuky, opakuje verše a prohlíží si interaktivní ilustrace.
Prozradíte nám, jestli pracujete na nějakém dalším projektu? Na co se můžeme těšit v budoucnu - svět dětí nebo těch zvířecích?
Ester S.: Oboje. Udělala jsem si radost a společně s Mařenkou Urbánkovou připravuju leporelo Boudo, budko! pro nejmenší čtenáře, takže zvířata. Zároveň ale taky pracuju s manželem, ilustrátorem Milanem Starým na prvním čtení, kde vedle dětí budou mít důležitou roli i zvířata. A do třetice pevně doufám, že letos vyjde i kniha pro školáky s názvem Aliance udatných, jejíž děj se odehrává ve dvou realitách – ve skutečné a herní. V tomto příběhu nehrají zvířata podstatnou roli.
Z Vaší knihy vyzařuje pozitivní energie, která je velmi citlivě zaměřena na skutečný život ostatních zvířat - pro naše děti. Hodláte touto cestou vést i děti své?
Marcela V.: Snažila jsem se, abych v ilustracích ukázala nejen to, jak zvířátka vypadají, ale chtěla jsem zapojit také děti a rodiče. Proto jsem pro barevné ilustrace vytvořila i černé interaktivní šablony, které jsou součástí knihy a umožňují moment překvapení, ale i možnost se kreativně vyřádit (obkreslovat, vymalovávat, prosvětlovat, sprejovat, frotážovat, apod.)
Svou dvouletou dceru a dvoutýdenního syna bych moc ráda vedla k respektu ke všemu živému a ukázala jim, jak úžasné bytosti tzv. hospodářská zvířata jsou. Dcera se mnou už také jednu azylovou farmu „Farmu Naděje v Dobrovítově“ navštívila a měla možnost vidět tato zvířata z bezprostřední blízkosti a v prostředí, kde jsou milována a opečovávaná.
Co jste si v rámci spolupráce jedna od druhé vzaly?
Ester S.: Vrátila jsem se k tématu, které jsem pro sebe považovala za uzavřené a jsem za to ráda. Na Marcele si cením, jak profesionálně a komplexně přistupovala k celému projektu, ke všem, kdo se na něm podíleli, k propagaci, jak citlivě knihu opečovala po stránce výtvarné, grafické i knihařské. Je radost s ní spolupracovat.
Marcela V.: Moc si vážím toho, že Ester neodradila narůstající práce a informace, které se na nás „valily“. Sama si je naopak také dohledávala, ověřovala a dokázala je dokonale přetvořit v krásné básničky a poutavé texty. Vznikla tak vymazlená kniha nabitá informacemi, která tu chyběla. A budu moc doufat, že MEKY MEK! není naše poslední kniha!
Děkuji za rozhovor,
Lubor Vinický
Otevíráme: Meky Mek! (video)
