top of page

Mít zdravé oči, a přesto nevidět.

Aktualizováno: 4. 3. 2021

Rozhovor s Pavlem Houdkem, autorem knihy Jak na veganství.

V minulosti jsem měl možnost vidět některé z Vašich přednášek o veganství. Zaujal mě Váš odborný přístup k tématu a široký rozhled. Jaká je Vaše základní filozofická myšlenka přístupu k tomuto stylu života?


Na to mám jednoduchou a krátkou odpověď: nezabíjím, když nemusím.

Dnes stoprocentně víme, že se dokážeme po všech stránkách naprosto plnohodnotně najíst bez toho, abychom zabili nebo vykořisťovali zvíře. Proto neexistuje žádné morální ospravedlnění pro to v tom pokračovat.


Veganem jste již řadu let. Za pár dnů Vám vychází kniha "Jak na veganství". Myslíte, že se může stát průvodcem na životní cestě jiných veganů? Nebo si kniha klade jiný cíl?


To jste trefil přesně. Dnešní doba je charakteristická tím, že problém není informace získat, problém je se v nich vyznat a vytřídit z nich ty podstatné a pravdivé. A to přesně moje kniha dělá. Byť jsem veganem dvě desítky let, není to černobílá veganská propaganda. Na několika místech dokonce boří zaběhnutá klišé, která se ve veganské komunitě tradují, ale v očích vědy neobstojí. Celá kniha je stoprocentně evicence-based, každý odstavec má pevný základ v datech a vědeckých důkazech. Podobná kniha u nás zatím nevyšla a ani nevyjde - jen těžko se najde další "blázen", který by do něčeho takového investoval tisíce hodin práce.


Jak hodnotíte situaci u nás v republice co se veganství týče? Nastal nějaký zásadní problém při vydávání knihy?


Řekl bych, že se snažíme málo, ale situace se lepší. V porovnání se státy na západ od nás, především s Německem, ale máme pořád co dohánět...

První problém s knihou byl, že jsem chtěl psaní několikrát nechat. Napsat odbornou knihu tak, aby v ní nebyly chyby, je seriózní druhý úvazek a byly momenty, kdy jsem si říkal, že to nemám zapotřebí. Druhý problém byla korona - kniha měla vyjít na jaře, ale korona do toho hodila vidle. Vypadalo to, že se v podstatě zhroutil knižní trh a hotová kniha tak několik měsíců čekala na vydání. Odrazilo se to i v podobě - namísto barvy je černobílá atd., aby se snížily náklady.


Zažil jsem několik lidských příběhů, kdy lidé byli vegani nebo vegetariáni řadu let a přesto, že obhajovali způsob tohoto stylu života, své přesvědčení opustili. Co myslíte, že člověka přiměje k tomu, že znovu začne vědomě způsobovat bolest ostatním tvorům?


I k tomu máme data, takže to víme. Je to hlavně nedostatečná podpora okolí, chybějící komunita a komplikace při obstarávání veganského jídla. Ono není divu; pokud nežijete zrovna v Praze nebo Brně, možností, kam si třeba zajít na jídlo, když se vám nechce vařit, moc nemáte. Okolí do vás hučí, ať si dáte s nimi, téměř veškeré oslavy jsou spojené s konzumací jídla... Musíte být opravdu silná osobnost, abyste tohle zvládl.

Spousta lidí se také stává vegany čistě ze zdravotních důvodů - a jakmile přijde nový trend, něco ještě zdravějšího (v nedávné minulosti například keto dieta), tak jí tito lidé ihned běží vyzkoušet.


Chrám živočichů by také rád směřoval svými myšlenkami do křesťanské obce. Kdykoliv mluvím s nějakým farářem nebo lidmi praktikujícími křesťanství na téma veganství, setkávám se spíš s negativními reakcemi nebo opovržením. Mohla by tato kniha být posilou k přikázání "Nezabiješ!"?


To si upřímně moc nemyslím. Byť se v úvodu zabývá důvody pro veganství, je především praktickým průvodcem pro ty, kteří se pro tuto cestu již rozhodli.


Najdou ve vaší knize náměty i rodiče malých dětí, jak vychovávat děti k soucitnému a zdravému životnímu stylu? Pokud jste se na to v knize nezaměřil, máte nějakou radu?


Zcela úmyslně nikoliv. Veganství je samo o sobě kontroverzní téma a veganství u dětí je kontroverzní na druhou. Tomuto tématu se proto cíleně vyhýbám, byť jsem stoprocentně přesvědčený, že veganství je vhodné pro lidi v každé věku, včetně malých dětí a ve svém okolí mám spoustu příkladů dětí, kteří jsou vegani od narození, dnes je jim třeba i 10, 12 let a jsou stoprocentně zdraví.


Na jedné optice v Praze na Vinohradech stojí nápis: "Horší než být slepý, je mít zdravé oči, a přesto nevidět."

Co můžeme společně udělat pro to, aby lidé viděli?


Každý má ohledně osvěty svoji cestu. Někdo dělá web, někdo napíše knížku, někdo uvaří veganské jídlo a jde ho rozdat lidem bez domova a někdo jiný jde zablokovat jatka. Není jedna zaručená cesta, jak lidi dovést k veganství a je proto v pořádku, že každý dělá, co umí a co mu jde. Pár námětů, jak veganství šířit, najdete i v mé knize :-)


Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický


155 zobrazení0 komentářů

Comments


bottom of page