Filmové pohledy - Gunda (2020)

Pokud se jen trochu zajímáte o život takzvaných hospodářských zvířat (většina lidí je přinejmenším konzumuje, tudíž jsme s nimi v kontaktu více, než si uvědomujeme), neunikla Vám zpráva o novém dokumentárním filmu režiséra Viktora Kossakovského s názvem Gunda. Film kupodivu nedávno dorazil i do českých kin a může se pro nás stát dalším pomocníkem v nekonečném hledání skutečného lidství.

Z pozitivních recenzí dokonce mainstreamových médií, dřív, než jsem měl možnost film vidět, jsem byl skutečně nadšený. Samozřejmě hlavně kvůli nim - nekonečnému počtu zvířat, která, bohužel, kvůli šílenému smrtícímu kolotoči končí svůj krátký život na jatkách a posléze na talířích lidí. Zatím ještě hravá prasátka, krávy a slepice jsou hlavními protagonisty norského černobílého snímku, kde jediným zvukovým doprovodem jsou jejich vlastní hlasy, šepot přírody a ruchy okolí farmy, kde vyrůstají a žijí.

Táhnoucí se záběry kamery na jednotlivá zvířecí stvoření mohou zprvu nudit - žádné akční dobrodružství ala Slepičí úlet se nekoná. Sledujeme starost matky o svá mláďata, kojení, procházky po okolí, shánění stravy nebo místy pro některé jedince náročné zdolávání přírodních překážek farmy. Nic, co by nebylo vlastní nám lidem. Však o toto tu přesně jde - naznačit podobnost člověka s ostatními zvířaty. Každý máme své radosti i starosti, jen v jiném měřítku, odlišném pohledu i chápání.

V dokumentu je též lehce naznačený útlak zvířat - sice farma s volným výběhem, kdo z nás by ale vydržel celý život v přísně ohraničeném prostoru?! Pokud by se jednalo o zvířecí azyl, nelze než hluboce smeknout za možnost nechat tato krásná a citlivá stvoření dožít. Film však vizuálně, oproti aktivistickým dokumentům z jatek, v závěru směrem k divákovi citlivě poukazuje na krutost lidského počínání.

Snímků z velkochovů takzvaných hospodářských zvířat je už k vidění více, a to především těch duševně a pro oko velmi náročných - málokdo má náturu, aby vydržel koukat byť jen prvních pár minut… Sám jsem po shlédnutí Gundy ještě několik dnů přemýšlel nad jejím poselstvím, které mi udělalo další nezhojitelnou jizvu na srdci. Snad ještě větší, než úzkostné filmové pozorování rozřezaných zvířat na jatkách.

Gunda je matka, dokáže sama zajistit, nakrmit a vychovat svých tucet capartů. Spolu s dalšími to je parťačka do nepohody - milující, setrvávající, trpělivá a opakuji ještě jednou, milující matka. Přál bych si, abychom se my lidé naučili respektovat nejen její národ. Mamá Gunda spolu se svými zvířecími vrstevníky - intelektuálními krávami a zvědavými slepicemi, nám prostřednictvím filmového plátna nabízí překrásný náhled do svých skromných životů. Je to to jediné, co mají. Nechme je být.

Lubor Vinický