"Drobná semínka naděje..."

Rozhovor se zástupkyní neziskové organizace na ochranu hospodářských zvířat Compassion In World Farming Romanou Šonkovou.

Evropská unie se prezentuje jako hodnotově vyspělé uskupení, není zde však ani jedna země, která by neměla prsty v systematickém vyhlazování ostatních zvířat. Milion ztracených životů denně, to je běžná záležitost, nikdo ani nemrkne.. Dokážete říct, který ze států EU má alespoň našlápnuto k lepším zítřkům, a může jít tak příkladem pro snesitelnější budoucnost především hospodářských zvířat?

Mezinárodní organizace Compassion in World Farming (Soucit ve světovém zemědělství), kterou v České republice zastupuji, se zabývá ochranou hospodářských zvířat, a proto se mohu vyjádřit k Vaší otázce z tohoto pohledu. Evropská unie je v současnosti celosvětovým lídrem v prosazování vyšších standardů pro chov hospodářských zvířat. I přesto jsou tyto standardy zatím naprosto nedostatečné. V některých členských zemích Unie platí některá ustanovení, která jdou nad rámec legislativy EU. Je to například zákaz zkracování zobáků a kastrace bez anestezie, který platí v Německu, v Nizozemsku a většině skandinávských zemí, nebo zákaz zabíjení kohoutků v chovech nosné drůbeže opět v Německu ale také ve Francii. K Německu, Lucembursku a Rakousku, které si uzákonily zákaz klecových chovů nosnic, se vloni přidala i ČR. Žádná země v EU není dokonalým vzorem, ale celkově jsou na tom hospodářská zvířata o něco lépe v Lucembursku, Rakousku a severských zemích, k nimž se v poslední době přidává Německo. Naše země má díky zákazu klecových chovů nosnic, zákazu kožešinových farem a zvýšení trestů za týrání zvířat dobře našlápnuto je následovat.

Evropská komise také slíbila, že do roku 2027 bude zrušen klecový chov zvířat. Jaká je vaše zkušenost s tím, jestli je to opravdu takový posun, jak to zní? Například pro ptáky nejsou halové chovy žádnou výhrou - tisíce jedinců na relativně malém prostoru. O welfare podle mne nemůže být řeč.

Klec je symbolem průmyslových velkochovů. Více než 300 milionů hospodářských zvířat v Evropské unii stráví celý svůj život nebo jeho značnou část v zajetí klece. I věda dokazuje, že klecové chovy jsou kruté. Zvířatům jako vnímajícím bytostem schopným prožívat bolest i radost způsobuje klec nezměrné utrpení. Zvířata chovaná v kleci nemají žádnou vládu nad svými životy, pociťují ohromnou frustraci, mají extrémně omezenou možnost pohybu a nemohou se téměř vůbec chovat přirozeně.

Extrémní omezení pohybu se objevuje v chovech nejrůznějších druhů zvířat. Prasnice jsou nuceny kojit svá selata v úzkých kotcích, králíci a křepelky stráví v holé kleci celý svůj život a kachny a husy jsou pro produkci foie gras v klecích násilně překrmovány ( u nás je tato praxe sice zakázaná, ale foie gras se k nám hojně dováží). Ačkoli v roce 2012 začal v celé Evropské unii platit zákaz chovu slepic v holých bateriových klecích, téměř polovina nosnic v komerčních chovech stále žije v takzvaných „obohacených“ klecích, u nás je to aktuálně asi 65 %. V malých individuálních kotcích tráví prvních 8 týdnů života i telata dojnic.

Díky naší evropské občanské iniciativě Konec doby klecové, kterou během jednoho roku podpořilo 1,4 milionu lidí z celé EU, se Evropská komise zavázala k tomu, že předloží legislativu zakazující klecové chovy od roku 2027. To je skutečně historicky unikátní závazek a obrovské vítězství našeho hnutí, i když bude ještě hodně náročné zajistit, aby zákaz začal opravdu platit. Dalším náročným úkolem bude prosadit, aby klecové chovy byly nahrazeny takovými systémy chovu, které umožní zvířatům skutečně lepší život. U nosnic to jsou především volné chovy s výběhem a ekologické chovy. Nicméně i volné chovy v halách mají větší potenciál pro welfare zvířat významně vyšší než klecové chovy. Umožňují slepicím mnohem větší svobodu pohybu, než je to možné v klecích. Mohou si protahovat a protřepávat křídla a létat. Mohou také projevovat další přirozené chování, jako je klování, hrabání a snášení vajec do hnízda. Máte ovšem pravdu, že koncentrace slepic je i v halách vysoká. To, jaké neklecové chovy v EU do budoucna převládnou ale mají ve svých rukou hlavně spotřebitelé. Pokud budou vyžadovat stále stejné nebo i vyšší množství živočišných potravin na svých talířích za co nejnižší ceny, intenzita chovů se nemůže zásadně snižovat. Musíme mít na paměti, že tuto volbu děláme každý z nás nejméně třikrát denně, kdy rozhodujeme o tom, v jakých podmínkách hospodářská zvířata žijí.

Nedávno jsme v chrámu zveřejnili zprávu od kolegů z L214 o skutečně krutých podmínkách na jatkách ve Francii. Skoro by se dalo říci, čím bohatší a větší ekonomický tahoun, tím hůře pro zvířata. Platí to tak stále nebo si už “lepší lidé tam nahoře” uvědomují, že i jim poteče do bot a že miliony zavřených jedinců v klecích nepřinese dlouhodobě nic skvělého?

V posledních několika letech zejména v Evropské komisi a v Evropském parlamentu pomalu sílí politická vůle k zásadnějším změnám v chovech hospodářských zvířat, zejména k postupnému ukončení těch nejkrutějších praktik, jako jsou již zmíněné klecové chovy. Je to samozřejmě dáno tím, jak mohutní celoevropské ochranářské hnutí a zvyšuje se společenská poptávka po šetrném zacházení se zvířaty. Zároveň jde zlepšení životní pohody (welfare) zvířat ruku v ruce s nutností transformace intenzivního zemědělství na udržitelný a k přírodě a ke klimatu přátelský způsob hospodaření. Tímto směrem míří strategie EU – Green Deal (Zelená dohoda) a Farm to Fork (Z farmy na vidličku). Je ale otázka, jak se podaří tyto strategie naplnit na úrovni jednotlivých členských států.

V Glasgow proběhla klimatická konference COP26. Přináší naději nebo zklamání - dostane nálepku další podnikatelské konference?

Konference COP26 se bohužel vyhnula všem klíčovým otázkám týkajícím se potravinového systému, jako je potřeba zmenšit rozměr odvětví živočišné výroby a snížit celosvětovou spotřebu masa. Přesto zasela drobná semínka naděje, jakými jsou Deklarace o odlesňování a Globální závazek ke snížení emisí metanu. Nyní je třeba přesvědčit jednotlivé země, že jediným způsobem, jak dodržet tyto závazky, je ukončit používání sóji jako krmiva a snížit počty hospodářských zvířat. Je také nutné země přesvědčit, že musí brát vážně Politický akční program pro udržitelné zemědělství, zveřejněný v průběhu konference, a že pokud chceme zastavit přeměnu „křehkých ekosystémů na monokulturní zemědělství" a další škody popsané v programu, musíme skutečně zásadně změnit způsob výroby a spotřeby potravin. Jak obtížné to bude si asi umíte představit.

Myslíte si, že by se do “boje” za přírodu a životy ostatních zvířat měla zapojit i církev? Překvapuje Vás, že co se týče této oblasti, tak církve spíše mlčí?

Soucit podle mého názoru nelze dělit na soucit s lidmi a soucit s dalšími živými tvory. Jelikož je soucit jednou z nejvyšších ctností, přála bych si, aby byla církev v ochraně zvířat mnohem aktivnější a cíleně vedla lidi k větší ohleduplnosti a šetrnosti k přírodě a všemu živému.

Zákon na ochranu zvířat proti týrání nezahrnuje takzvaná hospodářská zvířata. Máte v plánu oslovit naší novou vládu a předložit požadavky na zlepšení jejich životů?

Zákon na ochranu zvířat platí pro všechny obratlovce, vztahuje se tedy i na hospodářská zvířata. Pravdou ovšem je, že zákon obsahuje celou řadu výjimek a konkrétních ustanovení, která umožňují s hospodářskými zvířaty zacházet spíš jako s výrobními jednotkami než jako se živými tvory.

Nová vláda ve svém programovém prohlášení doslova slibuje: „Zasadíme se o orientaci na bioprodukci a zlepšení životních podmínek chovu zvířat“. To je opravdu povzbuzující příslib, takže se chystáme vládě už letos navrhnout konkrétní legislativní změny. Prvním takovým návrhem bude ukončení prodeje ryb v živém stavu. Jde především o vánoční kapry, kteří zbytečně trpí při přenosu v igelitové tašce bez vody, během přechovávání ve vaně i při neodborném zabíjení. Na toto téma jsme připravili otevřený dopis novému ministrovi zemědělství, který už podepsalo více než 5 000 lidí. Než ho předáme ministrovi, rádi bychom nasbírali ještě alespoň další 2 000 podpisů. Dalším návrhem bude ukončení používání klecí v chovech prasnic.

Nedávno měl v Česku svou premiéru dokumentární film Svědectví. Věříme, že tento snímek z prostředí českých velkochovů má šanci přimět lidi k zamyšlení se nad tím, jestli nedát raději přednost rostlinné stravě před živočišnou. Jaké další cesty podle Vás volit, aby došlo k širšímu oslovení veřejnosti?

Na každého působí něco jiného – od šokujících záběrů zvířat trpících ve velkochovech po vědecky ověřená fakta prokazující škodlivé dopady živočišné výroby na klimatickou změnu nebo na naše zdraví. Velmi účinně může také působit vlastní příklad a příběh. Jsem přesvědčená, že je potřeba využít všechny možné nástroje. Jedním takovým nástrojem jsou třeba knihy, které napsal náš globální ředitel Philip Lymbery, Farmagedon – skutečná cena levného masa a Mrtvá zóna – tam, kde žily divočiny. Podávají autentická svědectví z jeho cest po světě za poznáním odvrácené tváře průmyslových velkochovů. Čtivou formou mohou otevřít oči spoustě lidí, kteří se zatím o osud hospodářských zvířat nezajímali. Obě knihy vyšly v češtině a jsou k dostání v běžných knihkupectvích.

Chcete-li se dozvědět více o práci naší organizace navštivte naše webové stránky www.ciwf.cz.

Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický