«Všechno je všechno, o tom nemůžou být žádné pochyby.» Rozhovor s Matúšem Kocianem.

Aktualizace: dub 1



Děkuji, že jste přijal mou nabídku k rozhovoru - na úvod bych zmínil vaše obsahově skvělé internetové stránky, zabývající se mimo jiné také ekologickou etikou. Co Vás vedlo k jejich založení?


To jsem rád, že se Vám moje stránky líbí a zároveň nemám z toho dobrý pocit, protože je už dlouho nedoplňuji a nerozšiřuji. Původně jsem je vytvořil právě proto, abych propagoval křesťanskou ekologickou etiku a abych měl nějakou prezentaci své činnosti, zejména vědecké, kazatelské a ilustrátorské. V posledních letech už na to nemám čas, tak to skomírá.


Za českou "bibli" ekologické etiky, dle mého, by šlo považovat Kohákovu Zelenou svatozář. Je na tento způsob pohledu na svět česká církev připravena?


Myslím, že ne. Erazim Kohák prožil většinu života v zámoří. Tam také prožíval dobu, kdy byly ve varu všechny ty ekologické aktivity a názorové proudy. To jej výrazně ovlivnilo a nelze mu to zazlívat. Tohle nás na východě minulo, a tak Kohákovi nemůžeme ve všem rozumět. Jeho pozice jsou v mnohém příliš vyhrocené a dle mého názoru dnes už jsme zase jinde. Náš pohled na ty věci je i historicky trochu jiný než americký, protože zkrátka jsme v Evropě. Tady má vztah k přírodě a krajině mnohem delší historii než v Americe, alespoň pokud jde o bělocha. To, co ještě v 50. letech 20. století řešili v Americe, například rasismus, bylo v Evropě už dávno vyřešeno. Nicméně jeho příspěvek k popularizaci problematiky u nás je významný.


Častým argumentem našich bratrů a sester je to, že Ježíš jedl také maso, tak proč nad zvířaty více přemýšlet... Jak se vy ztotožňujete s tímto argumentem?


Ježíš nebyl ani revolucionářem ani anarchistou. Jako Boží Syn se vtělil do určité konkrétní doby a konkrétního národa s konkrétní kulturou a mentalitou. Nepřišel proto, aby hlásal vegetariánství. To by uprostřed pasteveckého národa opravdu neuspěl. Nakonec neuspěl tak jako tak, ukřižovali ho, protože nedokázali za tím člověkem rozeznat Boha. Jádrem jeho radostné zvěsti je život věčný. To, že jedl maso, neznamená absolutně nic, pokud jde o diskusi o věčné blaženosti zvířat. Troufám si s naprostou jistotu tvrdit, že jedl maso mnohem méně než většina z nás.


Na začátku prosince 2020 jsme za Chrám živočichů obeslali 2500 emailů českým církvím s Přímluvou do ticha. Prosba za kapry, vzdání se krutých tradic, kdy se zvířata masakrují na náměstích za posměchu lidí, neměla zřejmě "takový" úspěch - reakce byly liché. Když nenajdeme soucit u křesťanů, kde tedy hledat? 


Já bych se tím nenechal znechutit. To, že reakce nebyly, neznamená, že lidé nad tím nezačnou přemýšlet. Musíme mít trpělivost a vytrvalost. Víte, od křesťanů nemůžete čekat zázraky. Kolik je nás křesťanů v tomto národě? Když řeknu deset procent, tak je to hodně. A kolik z nás se ještě navíc modlí a přemýšlí o otázkách vztahu ke zvířatům? I kdybychom všichni byli vegetariáni, společnost by si z toho moc nedělala. Ale jen tak mimochodem. O rybách je něco v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, a toho by bylo potřeba využít. Mnohé z toho zákona je porušováno. Co se týká tradic, zdaleka nejde jen o kapry. Co třeba svatomartinská husa, velikonoční beránek nebo krůta - ale to už je trochu jiná tradice...?


V době karantény a odloučení někteří z nás pocítili, jaké to je být zavřeni, omezeni a nemít jasný výhled na budoucnost. Může nás tato zkušenost posunout k pochopení  života zvířat v zajetí?


To je těžká otázka. Do toho, jak zvířata vnímají svůj vlastní život, přítomnost či budoucnost, opravdu nevidíme. Můžeme si to snad jen představovat a měli bychom přitom dát pozor na to, abychom zvířata neviděli příliš antropomorfně. Ani když se budeme snažit sebevíc, z člověka neuděláme zvíře ani ze zvířete člověka. Nejdříve bychom měli pochopit sebe sama a potom se snažit pochopit zvířata. Obávám se, že většina z nás nerozumí ani sobě, nezvládá ani své vlastní emoce. Co třeba vězni, ti kteří jsou uvězněni neprávem? Možná by bylo dobré zeptat se jich.


Jaký myslíte, že bude vztah člověka k přírodě za 100 let?


Máte opravdu těžké otázky. Při dnešním vývoji, kdy dvacetiletí už nerozumí desetiletým, to může za 100 let být pro nás nepředstavitelné. Když se podíváte na vývoj a statistiky ve spotřebě masa, tak vyhlídky nejsou nijak růžové, spíše naopak. Prudký nárůst celosvětové spotřeby masa, zejména v Číně, Japonsku a jiných zemích, kde se tradičně maso moc nejedlo, je alarmující. A to tam zdaleka ještě ve spotřebě na osobu nejsou v těch číslech, v jakých je třeba USA. No nevím, raději na to nemyslet...


Dochází snad v katolické církvi ke změnám? Z úst některých jsou slyšet náznaky reformace. Kde byste začal vy, pokud byste nějakou změnu uvítal?


Teď nevím, jaké změny a reformy máte na mysli. Jestli se to týká vztahu ke zvířatům, tak myslím, že díky encyklice papeže Františka Laudato Sí k významným změnám dochází. O ekologické problematice se mluví a stala se tématem církve. Sám jsem se zúčastnil a přednášel na několika církevních seminářích na toto téma. Ale zeptejte se těch zbylých 90 % společnosti, kteří nejsou katolíci, protože na těch také záleží. Já už jsem začal. Na Katolické teologické fakultě UK přednáším Ekologickou etiku a Etiku vztahu ke zvířatům v teologické perspektivě. To jsou přednášky v rámci kurzu aplikované etiky, na které se může přihlásit každý dálkař.


Jaký máte názor na celibát? Je tento způsob služby do budoucna udržitelný nebo nutný?


Celibát je stav svobody pro Krista, bez manželských závazků. Je to následování Krista v radikalitě. Já na to vždycky říkám jednoduchý argument. Kdyby lidem vadil celibát jen v tom, aby přijali kněžské povolání, pak bychom dnes měli miliony protestantů a oni by měli obrovský přetlak v počtu farářských povolání, protože oni celibát zrušili. Pokud ale vím, tak nejsou na tom o nic lépe než my katolíci. Problém tudíž absolutně není v celibátu, ale v krizi víry v Boha, ve způsobu vnímání našeho života a pojetí služby druhým. Celibát je trnem v oku těm, kdo chtějí rozkládat katolickou církev. Dobře totiž vědí, že pojetí kněžství úzce souvisí s teologií svátostí, tedy slavením mše, Eucharistií, svátostí smíření atd. Nabouráme kněžství a tím se nabourá všechno ostatní. Je to tak jednoduché a průhledné. Nejvíc se směji, když z jedněch úst slyším, jak se ti faráři mají dobře a zároveň řeči o celibátu. Když se tedy mají tak dobře, proč jich je tak málo? A ještě jedna poznámka. Podívejte se na to, jaká část populace zůstává svobodná bez manželství. To nikoho nedráždí, tak proč někoho dráždí celibát? A nakonec - dříve bylo běžné, že třeba vychovatelky, učitelky či učitelé zůstávali svobodní, aby se mohli plně věnovat své profesi.


Ježíš umožnil každému člověku, aby byl spasen. Kde mají podle Vás místo mimolidské bytosti?


Nikdy jsem nepochyboval o tom, že všechny bytosti budou v ráji. Já osobně bych v takovém ráji, kde nebudou moji psi, být nechtěl. To koneckonců je i ve shodě s Písmem. V listu Kolosanům 1,20 se píše, že všechno bude sjednoceno v Kristu. Všechno je všechno, o tom nemůžou být žádné pochyby.


Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický.

215 zobrazení0 komentář